Láska, pravda, krása, kooperativní spiritualita

Kdo rozumí trochu anglicky, měl by si toto video stáhnout
Je o tom, jak bychom do 2055 mohli vyřešit problémy s životním prostředím (samozřejmě, jako ve většině případů, očima Američanů).
Mě tento film velmi inspiroval, a doufám, že tebe bude inspirovat taky.

Climate: A Crisis Averted

Deva Premal a Miten zahrají a zazpívají v Praze na dvou koncertech – 12. a 13.června 2007 od 19:30 hod v kostele sv.Šimona a Judy v Dušní ulici na Starém Městě.

www.devapremalmiten.com

V tomto roce je to již patnáct let, co spolu Deva Premal a Miten cestují po celém světě, se svou osobní a současnou interpretací tradiční posvátné hudby, manter a chvalozpěvů. Jejich letošní turné zahrnuje Austrálii, Nový Zéland, Kostariku, Spojené státy americké, Chile, Německo, Belgii, Českou republiku a další státy.

Mezi fanoušky původem německé zpěvačky Devy Premal patří tak rozdílní lidé jako je Eckhart Tolle, Cher nebo dalajláma. Cher jmenuje jedno z alb Devy jako svoje nejoblíbenější pro cvičení jógy a jednu z manter zazpívala i v rámci svého turné Living Proof Farewell.

Deva Premal a Miten díky svému podání manter pronikli z oblasti New Age až na hlavní hudební trh, jejich alb se prodalo na 600 000 kusů.

Deva Premal a Miten se dělí o svou jedinečnou zkušenost se zvukem se stále větším počtem posluchačů nejrůznějších typů – od fanoušků jógy a meditace až k těm, kdo hledají pouze zklidnění během každodenního shonu. Výstižně vyjádřil nedávno své pocity jeden posluchač, „Chodím na různé koncerty od roku 1965, ale nikdy jsem nezažil takový klid, radost a hluboké ticho jako na vašem koncertě“.

Během svých koncertů zve Deva Premal posluchače, aby si prožili vystoupení bez obligátního potlesku – upřednostněním vnitřního vhledu před gesty – jejich hudební styl mísí zpěv á capella s akustickou kytarou a indickými nástroji. Doprovází je Manose, vynikající nepálský hráč na flétnu bansuri.

Deva Premal se narodila v německém Nürnbergu v roce 1970 a její rodiče ji od malička učili, jak mohou duchovní písně zvýšit její sebeuvědomění. Deva sama při hře na housle a klavír začala pociťovat omezení konvencemi klasické hudby, až v roce 1990 potkala v Indii svého budoucího partnera Mitena a společně našli způsob, jak spojit její duchovní a hudební základy z dětství. „Když jsem byla dítě, byla Gayatri mantra mou ukolébavkou – zpívala jsem si mantry i na procházkách se svým otcem. Ale až po vydání alba „The Essence“ (nejlépe prodávané album Devy z roku 1998) jsem opravdu našla svůj hlas“. Vyjímečně krásné podání starodávné Gayatri mantry Devu a Mitena proslavilo – právě tuto píseň uvedla Cher na svém turné Living Proof Farewell.

Miten se narodil v Londýně a v počátcích si užíval značně odlišný způsob života. Ke konci sedmdesátých let zažil pod jménem Andy Desmond pocit úspěchu jako zpěvák a skladatel – pracoval s umělci jako je Ry Cooder a The Kinks, předskakoval Fleetwood Macovi ve Wembley během turné Rumours v roce 1980.

Jak sám přiznává, toto období jeho života bylo vzrušující, ale ničím ho nenaplňovalo: „Hledal jsem něco opravdovějšího než jenom obvyklou směs sexu, drog a rock´n´rollu“. Po čase duchovní introspekce potkal Miten v roce 1990 Devu Premal a od té chvíle využívají spojení svých hudebních talentů. V Indii si změnili svá rodná jména na sanskrtská, která lépe vyjadřují jejich nově nalezený duchovní názor – Miten znamená „přítel Boha“ a Deva Premal „milující Boha“.

Hudba Mitena a Devy Premal – se svými starodávnými texty, současnými melodiemi a rozjímavým tichem – si našla své vnímavé publikum na celém světě.

More here 

Prostor je jako vzduch… je jako voda…
… a stejně tak materie dynamicky stojících vln.

[audio:http://www.mushin.de/audio/Flow_of_the_present(blog.mushin.de).MP3](7:52 Min - 2,7 MB)Stáhnout

Nevidíme vzduch - vidíme, jak se pohybuje tráva, větve a listí a cítíme, jak vánek hladí naši kůži. Je všude a všudypřítomný a tak životně důležitý, že bez něho nemůžeme být ani minutu - nevidíme ho.
Vzduch je tak neviditelný, že děláme, jakoby nebyl - prázdný prostor.
Vidíme to ostatní: různé věci, předměty, objekty a živé bytosti, lidi - ohraničené, oddělené, samostatné formy a postavy.

Ale se zavřenýma očima necítíme žádné hranice, i když se dotýkáme čehokoliv.
Můžeme cítit, kde hraničí hmat s ostatními plochami, cítíme texturu, teplotu, někdy také nevysvětlitelnou přitažlivost a odpudivost, ale hranice, forma a na okolí nezávislé tvary vznikají v představivosti. Vytváříme si obraz, utváříme - ne špatný, ne správný - obraz.

Nemůžeme se dotknout vzduchu; on nás zcela obklopuje. Jen v pohybu ho cítíme, ve větru pohybu.
Nemáme obraz o vzduchu. Jak je průhledný, neviditelný, rozpoznáme ho jen v pohybu, když se dotýká trávy, větví, listů a ostatního a mnohé odnáší s sebou v závanu, vánku, větru nebo bouři.
Nemáme žádný obraz vzduchu.
Žádný obraz, ale mnoho pocitů…

Když máme v klidu naše ruce, se zavřenýma očima a na místě v bezvětří, tak se rozprostře pole pocitů našich rukou daleko za pokožku, kterou vidíme a pokládáme za hranice. Když máme ruce v klidu, necítíme, kde ruka končí a začíná vzduch, a právě tak necítíme, kde přesně končí dlaň a začíná paže… pokud tedy nepoužijeme svou představivost.
Necítíme žádné hranice.
Zavři prostě oči a ciť, ciť a poznávej sám, jestli tam jsou hranice, oddělení, nebo jestli všechno plyne do sebe navzájem…

Rozšiřujíce pole pozornosti celého těla, nebudeš vědět, kde to, co nazýváme tělem začíná a kde končí. Všechny končetiny, všechny tak zvané části těla, plynou, rozpouštějí se do sebe navzájem. Můžeš rozlišovat mezi paží a dlaní, ale v tom, co právě cítíš, v bezprostřední přítomnosti tvého vnímání - se zavřenýma očima - je nemůžeš jedno od druhého oddělit a odloučit.
Oddělování je jednání představivosti, našeho kulturního dědictví - to není ani dobré ani špatné, ale je to tak… šuplíky, do kterých si ukládáme zkušenosti. Nemůžeš to oddělení, tu hranici, cítit, jen rozdíly.

8:35 Min.

Skutečně zajímavé video jedné tak zvané autistické ženy - která ale ve skutečnosti pouze komunikuje se světem úplně jinak, než většina z nás. Po asi 4 minutách vysvětluje svou řeč v té, která je většině z nás trochu známější: v angličtině.

Zde je text, který patří k videu:
The first part is in my “native language,” and then the second part provides a translation, or at least an explanation. This is not a look-at-the-autie gawking freakshow as much as it is a statement about what gets considered thought, intelligence, personhood, language, and communication, and what does not.

Její webová stránka

Nepokouším se zachraňovat svět, tebe ani sebe.
Nevěřím, že je nutné komukoliv cokoliv říkat.
Jsem pouze… ten, kdo zpívá svou píseň, jako ptáci.

Cítím, jak jsem zasazen do Multiversa rozličných hlasů, tváří a
citů, které jím plynou – jsem stvořen a zároveň stvořitelem Mystéria, které nazýváme skutečnost.

Nedoufám v lepší budoucnost.
Nepotřebuji budoucnost – jestli budoucnost existuje, teď se postará sama o sebe.
Co není, nikdy nebude, ani se nikdy nestane – protože to ve skutečnosti není.

Můj pohyb je pohybem času – já jsem čas… byvší teď a navždy v tom Zde – já zde,
ty tam a všude jinde oni (všechna ta další „Zde“, která znám i neznám).
Kdo jsi ty? se mě ptají, a s tou otázkou vplouvám do dalšího bytí zde,
do bytosti tázané. Nikdy nevím, kdo jsem, jen v té otázce, nepřítomnost,
plynoucí do přítomnosti – a ty.

Plyneš do bytí tam a já zde.
A já zde budu pro tebe přítomný tam
- Já, nikdy tam, a ty, nikdy zde; co tebe dělá tebou je, že jsi tam, a co mě dělá mnou je… že jsem zde. Plyneme do přítomnosti spolu a jeden pro druhého,
někam.

Zkouším se podívat, kde končím já a začínáš ty,
nenacházím to – jsou tu jen rozostřené hranice.
Můj konec a tvůj začátek jsou někde tam mezi.
To fantazie vytyčuje hranice.

Zpívám píseň, kterou bych si přál, aby sis vyslechl
a možná, pokud budeš chtít, budeš také zpívat
Ne proto, abys ses přidal!
Ne, poslouchajíc tě, jak se ladíš na mě,
ladím se já na tebe,
posloucháme melodii, jak plyne,
měnící se každou chvíli
a nestaráme se,
kde jsou naše hranice.

Nehledáme pravdu, ale jak se naladit s větší harmonií
na řeku a proudy všude i nikde.
Odhalení, tak, jak ty si přeješ být odhalen, jak já si přeji být odhalen.
Odhaleni, jak si přejeme být viděni
zpoza toho, co se tu a tam odkrývá
a někde mezi a za hranicemi všeho.
Volně plynoucí píseň
mylná, diverzní, nedokonalá
Vždy nedokonalá a ráda se odhalující
Jen pro naše oči.

Smekám před Ronem Fricke, který natočil film Koyaanisqatsi. Tento film (6:44 Min.) je ódou na přírodu a byl natočen poblíž Edinburgu v průběhu dvou let. Hudbu složil Philip Glass.

Jak už jsem včera psal - jen se ten příspěvek někde ztratil - dal jsem svému blogu nové roucho, poté, co jsem pro tento blog zaktualizoval software (Wordpress) na 2.1.

Tento příspěvek pak nějak zmizel a já nevím, čím to je. Mohu teď sice blogovat přes jiné rozhranní, ale jinak WP 2.1 požírá mé texty… uvidíme, jak tento problém odstraním.

Můžete tedy očekávat pár dalších změn - ale nejprve, jak se vám líbí nový design?

Dodatek k 26.1. Lidé z firmy Tarski (tak se jmenuje prostředí, které teď používám) právě přivedli na svět verzi 1.2.2 a vypadá to, že všechno funguje.

Při zimním semináři zde v Postupicích jsem se nechal jedním rozchodem inspirovat k této promluvě. Kromě jiného šlo o tato témata:

• Proč neopustíme svá dramata

• Proč zůstáváme v pekle, když je východ tak blízko

• Má význam akceptovat existenční nejistotu a utrpení

• Jak se rodí tančící hvězdy

• Jaké možnosti nám dává mistr našeho srdce

• Pravé vnitřní bohatství je

• Jak se „věci“ akceptují

[audio:http://www.mushin.de/audio/Wintergruppe.mp3]

(Německy s českým překladem; 59:26 min. – 21,4 MB)

Runterladen mit Rechtsklick.

Archetyp Já je “produktem” evolučního vývoje – my nemáme jej, ale ono má nás, a tak stále dokola…
Pod pojmem archetyp chápu jistý způsob uspořádání, který je společný psychice i kosmu; tím chci říci: archetypy se projevují v tom, co nazýváme skutečnost, i v tom, co nazýváme naší psychikou - ale víc než to, ve vztahu k nim se vyvíjejí a zároveň formují.
Před asi 7000 lety (odhad, který se určitě ještě bude muset podložit, ale v tuto chvíli se ještě podložit nedá) - se tento archetyp objevil poprvé; oddělil se od archetypu rodu coby zrození individuality, individua, které se dokázalo postavit na odpor bohům… něco podobného symbolizuje v řeckém myšlení Prometheus.

Připadá mi, jako by postupně dostával podobu “nový” archetyp, kterému jsem možná na stopě, když mluvím o tom co je “mezi námi” a o “vědomí našeho My”… nevím, ale v tuto chvíli mi to tak připadá.
“Seberealizace” by pak byla jak historickým tak osobním předpokladem k tomu, aby se tento archetyp mohl zjevit.

V seberealizaci zaznívá chvalozpěv na jednotu těla ducha a duše, jež vytváří identitu - když jsou jednotlivé díly osobnosti (vnitřní dítě, kontrolor, hledající, ale také mudrc atd.) do určité míry ochotny stát se chórem, ve kterém sice to či ono má sólo, ale vždy jen příležitostně a v podřízenosti k celku. Individuací by pak bylo dovršením celistvosti archetypu Já v naší psychice, což se pak samozřejmě ukazuje v nejrůznějších synchronicitách, konec konců archetypy jsou jak uvnitř tak vně nás…

Archetypy přetrvávají - nejsou sice oddělitelné od bytí (jako jakési duše “bez těla”), ale jsou vesměs nesmrtelné, ačkoliv jsou schopné vývoje. Podobně jako se archetypy Puera (kterého dnes nazýváme”vnitřní dítě”), kontrolora (v astrologii patrně Saturn) atd. v procesu individuace zařazují do archetypu celistvého Já - a tudíž se ani nerozplývají, ani “neumírají” - tak se, až přijde čas, začlení toto celistvé Já do klíčícího archetypu, jenž nazývám „Mezi námi“.

Před několika dny jsem měl přednášku k lidem na mém otevřeném večeru v Praze. A zde je pár věcí, kterých se přednáška týkala:

• Neustále se vztahujeme

• Neexistuje žádné já mimo vztah

• Cokoliv děláš, cítíš, myslíš si, tak to je způsob, jakým vytváříš vztah k realitě právě teď

• Proč tu není nic, co bychom mohli dostat, nebo kam bychom měli jít?

• Vztah nás sjednocuje se vším, co je právě teď, ať je to cokoliv.

• Proč se nemůžeme oddělit od Jednoty.

• Co se stane, když se pokusíme udržet vztah pod kontrolou

• Upřímnost je jedna z nejlepších cest, jak změnit vztah

• Výsledkem vztahování se k realitě právě teď je pravda.

• Proč se můžeme uvolnit i tehdy, když jsme naštvaní, smutní nebo hloupí

• Jsi vždy právě takový, jaký jsi, protože jsi vždy ve vztahu

[audio:http://www.mushin.eu/audio/RelatingtoReality.mp3]
(English with Czech translation; 56:00 Min. & 20 MB)
You can also download it with a right click.