Jen pro naše oči

Nepokouším se zachraňovat svět, tebe ani sebe.
Nevěřím, že je nutné komukoliv cokoliv říkat.
Jsem pouze… ten, kdo zpívá svou píseň, jako ptáci.

Cítím, jak jsem zasazen do Multiversa rozličných hlasů, tváří a
citů, které jím plynou – jsem stvořen a zároveň stvořitelem Mystéria, které nazýváme skutečnost.

Nedoufám v lepší budoucnost.
Nepotřebuji budoucnost – jestli budoucnost existuje, teď se postará sama o sebe.
Co není, nikdy nebude, ani se nikdy nestane – protože to ve skutečnosti není.

Můj pohyb je pohybem času – já jsem čas… byvší teď a navždy v tom Zde – já zde,
ty tam a všude jinde oni (všechna ta další „Zde“, která znám i neznám).
Kdo jsi ty? se mě ptají, a s tou otázkou vplouvám do dalšího bytí zde,
do bytosti tázané. Nikdy nevím, kdo jsem, jen v té otázce, nepřítomnost,
plynoucí do přítomnosti – a ty.

Plyneš do bytí tam a já zde.
A já zde budu pro tebe přítomný tam
- Já, nikdy tam, a ty, nikdy zde; co tebe dělá tebou je, že jsi tam, a co mě dělá mnou je… že jsem zde. Plyneme do přítomnosti spolu a jeden pro druhého,
někam.

Zkouším se podívat, kde končím já a začínáš ty,
nenacházím to – jsou tu jen rozostřené hranice.
Můj konec a tvůj začátek jsou někde tam mezi.
To fantazie vytyčuje hranice.

Zpívám píseň, kterou bych si přál, aby sis vyslechl
a možná, pokud budeš chtít, budeš také zpívat
Ne proto, abys ses přidal!
Ne, poslouchajíc tě, jak se ladíš na mě,
ladím se já na tebe,
posloucháme melodii, jak plyne,
měnící se každou chvíli
a nestaráme se,
kde jsou naše hranice.

Nehledáme pravdu, ale jak se naladit s větší harmonií
na řeku a proudy všude i nikde.
Odhalení, tak, jak ty si přeješ být odhalen, jak já si přeji být odhalen.
Odhaleni, jak si přejeme být viděni
zpoza toho, co se tu a tam odkrývá
a někde mezi a za hranicemi všeho.
Volně plynoucí píseň
mylná, diverzní, nedokonalá
Vždy nedokonalá a ráda se odhalující
Jen pro naše oči.