Duchovno

Před téměř třemi lety jsem měl přednášku na téma “nemoc”.

Jde v ní především o to, že bereme nemoc jako něco, co by nemělo být, a proč jsem v tomto ohledu jiný. Kromě toho uvádím mnoho modelů, na základě kterých jsou nemoci vysvětlovány, a které také dávají návod, jak nemoci odstraňovat..

[audio:http://www.mushin.eu/audio/Krankheit.mp3]

Samozřejmě si můžeš stáhnout tento soubor také tak, že si klikneš přímo na tento odkaz.

Seminář v Olomouci byl opravdu velmi pěkný, přestože jsme začali trochu později díky „českému času“, jak nazývám zdejší poněkud uvolněný pohled na časový rozvrh. Také můj laptop (domov všech mých souborů s muzikou, jež jsou na mých seminářích vcelku důležité) spontánně poztrácel důležité systémové soubory … které měl, když jsem ho používal naposled. Proto jsem byl velice rád, že jsem si s sebou vzal záložní systém (mp3 přehrávač iRiver s 20GB diskem, který umí přehrávat také báječný ogg formát). Tento text tak píši na komunitním počítači, který bývá obvykle stále obsazen.

Na semináři bylo jasné, že se stále více vzdaluji od spirituality, jak na ni pohlíží mí současníci. Jak jsem již řekl před několika dny (v mp3 nahrávce pod odkazem „Probuzení ke vzájemnosti“), tradiční cesty „starého stylu“ zastávají pohled, ve kterém jsou nadřazené perspektivy (například osvícená) a podřadné perspektivy ( otmavená nebo ignorantská, neosvícená). Zdá se mi však, že podporovat jednu perspektivu před jinou znamená odejmout většinu toho, co se může mezi námi rozvinout… a také to znemožňuje člověku zaujetí „nadřazených“ perspektiv u toho, co se může ukázat jako otevřené setkání, kde nejsou žádné předpoklady předem dány. Proto setkání, při kterém se každý stavíme do schránky, může být informativní a dokonce nám může přinést dobrý pocit, nikdy to však nebude otevřené setkání, a já si myslím, že si takové setkání nezaslouží být nazýváno duchovní. Otevřené setkání, při kterém můžeme společně objevovat to, co mezi námi může být skutečné, je mnohem bohatší a odhaluje více, než setkání, při němž má jeden vyšší pozici (více informovanou, nadřazenou, více osvícenou, moudřejší atp.) než ten druhý.

Spiritualita „starého stylu“ má mapu reality (na kterou nemám jiný názor, než že mohu říct, že jsem ji sám dlouhá léta používal ), ve které je vždy vývoj k vyšším a lepším stavům či úrovním, kterých uchazeč nebo hledač dosahuje; z egoistického do altruistického do vesmírně-středného, z rozpojeného do propojeného; nebo, jak je to popsáno v krásné integrální mapě Kena Wilbera, od před-konvenčního přes konvenční apost-konvenční ke konečné „Jedné chuti“ – krásná mapa, tvrdím, založená na „věčné filosofii“, která má velkou cenu pokud umísťujeme stavy, úrovně, typy atp. na hierarchicky užitečnou mapu. To ovšem neznamená, že jsem proti mapám a hierarchickým strukturám, protože cítím, že hrají důležitou roli v inteligentní komunikaci a také při interpretaci zkušeností. Čím více jsou tyto mapy všeobjímající a čím více jsou detailní, tím lépe – „integrální mapa“, například, umožňuje mnohem užitečnější interpretaci zkušeností než, řekněme, mapa křesťanského fundamentalismu. Z toho, co jsem však pochytil z činnosti příznivců Kena Wilbera je jasné, kde je problém: tito krásní lidé (a další používající podobné mapy) jsou velmi často zaměstnáni otázkou „Kde jsem teď na mapě a co musím teď udělat, abych se úspěšně transformoval tak, že budu moci postoupit na další příčku žebříku… abych se tam konečně dostal a uvědomil si TO. (Ať už to TO znamená v pojmech dané mapy cokoli.)“

Spiritualita „nového stylu“ – pokud mohu být tak smělý a označit to takto – je založena na zcela rozdílném chápání. Za prvé - jak to teď dokážu správně formulovat: „Realita – tak jak je dostupná lidským bytostem – sestává z perspektiv.“ Za druhé: „Všechny perspektivy jsou rovnocenně skutečné (nebo ’správné’).“

Patrně bude důležité, abych zde vysvětlil, co tím myslím, protože byste si mohli začít myslet, že věřím, že perspektiva pedofila má stejnou hodnotu, jako perspektiva Matky Terezy. Já to však myslím trochu jinak: Realita viděna očima vraha je stejně reálná, jako ta, jež vidí spravedlivý soudce. Takže realita vraha odpovídá vrahovi a jeho úhlu pohledu a je tedy pravdivá. Tímto však nečiním žádné morální či etické soudy (jako kdybych říkal: je špatné někoho zabít).

Duchovnost “nového stylu” jde za takovéto hodnotové hierarchie, ať už jsou jakkoli důležité v konvenčním světě. Nepopírá také duchovní hodnotové hierarchie (např. od egoismu po neduální vědomí), ale předpokládá, že jsou součástí člověka praktikujícího tuto “spiritualitu nového stylu”. Takový člověk přichází s vhledem: “Pokud sám sebe postavím nad perspektivu někoho jiného a předpokládám, že moje perspektiva je nadřazená, nemohu se s tím člověkem opravdu potkat a nemohu s ním také objevovat realitu. Abychom se mohli opravdu potkat, musíme přistoupit na to, že perspektiva toho druhého je stejně pravdivá. Pouze pokud se setkáme na úrovni pohledu z očí do očí a budeme si vážit perspektivy toho druhého, pouze tehdy je setkání a prozkoumání reality možné”.

Řekněme, že jsem ve stavu “zvýšené pozornosti”, cítím soucit s lidmi v mé blízkosti, cítím se v sobě doma, mám pocit absolutní vyrovnanosti atp. A teď tu máme někoho jiného v jiném stavu, řekněme, že se ta žena bojí, zda je dobrá matka a žádá mě o pomoc. V případě spirituality “starého stylu” bych se tím nejlepším možným způsobem snažil té ženě sdělit, že je vcelku normální nenávidět toho malého tyrana, jako každá matka, jakou jsem kdy potkal. Ve spiritualitě “nového stylu” se té ženy zeptám, co si o tom myslí ona sama, nikdy bych se nestavěl do pozice, která by byla rozdílná, nebo vyšší než její. Společně budeme spolu zkoumat, co cítí, že znamená “být dobrou matkou” a jestli to, co cítí a dělá, jde proti její představě jaká by měla být. Možná se také budeme chtít podívat na to, jak se jí daří a jak by to chtěla všechno dát dohromady, a tak dále.

Nebo si vezměme duchovního hledače – jako ten člověk na Olomouckém semináři, který se mě ptal: „Jaký je smysl života?“ To je velice vážná a časem ověnčená otázka; což je také to, co jsem řekl. Potom jsme však pokračovali – po malé odbočce, během které jsem mu řekl o svém uvědomění si před mnoha lety, že život (v mých očích) nemá žádný význam – a podívali se na to, v co věří: „Potřebuje život smysl?“ a „Jak by ses cítil, pokud by život neměl smysl; co by se změnilo?“. Během společného prozkoumávání těchto otázek jsme přišli na něco, co ho trápí mnohem víc, než jaký by život mohl, či nemohl mít smysl, a to: „Bojím se neznámého.“ A v ten okamžik jsem se ho zeptal, zda by chtěl tuto otázku prozkoumat „neverbálně, ale v akci“. Chtěl, a tak jsem vytvořil zcela neznámou situaci, neznámou pro každého z nás – včetně mě (ve které mimochodem měli někteří účastníci nevšední vhledy do smyslu jejich života).

Spiritualita „starého stylu“ má mapu Reality, kde je vždy nějaká cesta „nahoru“, a někdy, pokud jsou tyto mapy více ohraničené, je tam také cesta „dolů“, stoupající a klesající proud. Tělo, hmota, svět jsou vnímány jako nižší řád a duch, duše, nirvana/nebe/Jedna Chuť jako vyšší řád; je zde Relativní a Absolutní, a pouze toho druhého chceme dosáhnout (dokonce i v Tantře, což je způsob jak „posvětit“ běžné radosti jako jídlo, sex atp.). To je ovšem dualistický pohled. I když vezmeme Advaita, jehož „úplná realizace“ je ne-duální, tak stále je to dualistické učení, neboť ukazuje, že „teď to nemáš, ale skrze osvícení to získáš“. Nebo - pokud vidí toto prohlášení jako problematické, řeknou: „Máš to – tak jako to má kdokoli – pouze o tom zatím nevíš“, nebo něco podobného. Ať už je to učení jakékoli, je to stále učení stoupajícího řádu směrem k většímu, lepšímu, nadřazenému stavu. (Není divu, že 99 procent jejich zastánců/učitelů jsou muži …)

Spiritualita „nového stylu“ není v žádném rozporu s těmito mapami Reality. Pouze si vybrala k objevování jinou cestu, ve které „Realita je pouze taková, jaká je právě v tento okamžik… a tento okamžik taky – tak, jak se objevuje v rámci mé perspektivy. A já nikdy nemohu rozpoznat, co se jeví z mé perspektivy (i když to v pravdě není ani moje perspektiva). Co se mi jeví, může být funkcí mé perspektivy, nebo moje perspektiva může být funkcí toho, co se jeví, nebo oboje, nebo ani jedno z toho nebo všechny možné kombinace dohromady. Neexistuje žádný způsob, jak se to dozvědět, protože já nemůžu vyjít z perspektivy. A tak jako mám perspektivu já, má ji také kdokoli jiný a dost pravděpodobně také každá věc. Takže to nejlepší, co mohu udělat, je setkat se s tím a objevovat Realitu tak, jak se mezi námi jeví (ve spojitosti, propojení, komunikaci, dokonce i protikladu, zápasu a pokusu o anihilaci). Ta nejbohatší cesta, kterou toho mohu dosáhnout (v současnosti), je být otevřený, nepovýšený a pravdivý ke každému, koho potkám.“

Tak dobrá, řeknu teď pár slov o tom, jak já to vidím s tím, kde se jako komunita na duchovní cestě právě nacházíme. Přichází to nyní, protože tento víkend se spontánlně velmi jasně ukázalo, co se kontinuálně vyvíjelo celý můj život až doposud, především v mém duchovním životě ale také v souvislosti s touto komunitou.

Dovolte, abych začal připomenutím toho, co jsem řekl a převedl na článek “Proč Bůh nepotřebuje trůn” v době, kdy tato komunita začínala. Hlavní myšlenka v té době pro mě byla: je čas aby feudální systém přinášení duchovních pravd, metod a energií dalším lidem nebyl vázán na feudální, pyramidální strukturu, kde je na vrcholu duchovní učitel, nebo guru, nebo kdokoli, kdo ví všechno a učí pouze jedním směrem. V tom článku jsem však řekl, že je to dvoucestný tok. To byl myslím velmi důležitý krok vedoucí z tradiční duchovní cesty. A v létě 2004 jsem měl zážitek, nebo odhalení kosmického boha, což je soucit se všemi, cokoli dělají, jakýkoli je jejich postavení, stav ve světě, nebo v duchovním měřítku, duchovním žebříčku. Na základě této zkušenosti, ve skutečnosti teď toto srdce cítí soucit se všemi, nevyjímaje, (jak bývají označováni), zločince tohoto světa, idioty, hloupé, nepříčetné, bez rozdílu.

Na začátku toho roku na zimním semináři,, nevím jestli si to pamatujete, -jsem šel údolím a viděl tři rozdílné druhy ptáků, kteří si spolu hráli a dobře se bavili tím jak si pomáhali, protože hraní her je způsob jak se učit od druhých a pomáhat si napříč živočišnými druhy, jako by to bylo mezi Izraelci a Palestinci - dva rozdílné druhy.

V každém případě jsem, měl po nějaký čas pocit nespokojenosti s tradičními duchovními učeními, duchovními cestami, tak jak jsou předkládány po celém světě. Najednou, zcela spontánně, aniž bych se na to nějak soustředil, se vše poskládalo a začalo být zřejmé, kde je problém s tradičním učením. Ten problém je v zásadě problém s nadřazeností. To znamená jeden je nad druhým, jeden je větší, výše než ostatní. V podstatě, pokud se podíváte na jakékoli učení na světě, jejich základní myšlenkou je, že duch je zásadně rozdílnýé od hmoty. Nebo, svět za, je radikálně rozdílný od tohoto. Nejen že radikálně odlišný, ale také nadřazený, je božský, vyšší, lepší a tak dál. Je tedy nadřazený, lepší než tento horor, který nazýváme svět. Ve všech křesťanských učeních, islámském, budhistickém, hinduistickém učení, přidejte jakékoli další, advaita učení, které je teď velmi populární v mnoha částech světa,; ve všech těchto učeních je na svět a na tělo nahlíženo jako na něco, co není v zásadě nijak dobré. Je špatné. Takže tím, že se snažíte duchovně vyvinout a posunout, se nad to dostáváte. Pokud si přečtete některá svatá písma, nebo si poslechnete co říkal Ramana Maharshi, jeden z nejznámějších indických mudrců minulého století; říká, že toto tělo je jen pytel kostí, hoven a hnisu. Samozřejmě také sexualita je zavržena stejně jako vše spojené s tělem je zavrženo, a je na to nahlíženo jako na něco špatného. Máme tu samozřejmě Tantrické hnutí, které, nebudete mi to věřit, určitým způsobem říká, že tělo je špatné. Pouze sex ritualizovaný do podoby setkání Shivy a Shakti, nebo Boha a Bohyně, pouze tento svatý sex je dobrý. Ten jiný sex, který mají obyčejní lidé, není vůbec dobrý. Tantra je jen další cesta, jak ze světa udělat svaté místo, což vlastně znamená, že svět, takový jaký je teď, svatý není. Takže ať se podíváte na kteréroukoli duchovní učení, to co najdete je, že duchovní člověk, hledající, nebo duchovně probuzený člověk jako Budha, mudrc nebo osvícený člověk je nadřazený, což znamená postavený výše, dívající se (, samozřejmě), dolů na podřadné. A to je potíž, a je to něco pod co se já nemohu podepsat jako pod konečnou pravdu o životě. To nemohu uznat. Mohu akceptovat, že to tak je pro mnoho lidí, také mohu chápat, tak jako jsem to řekl v “Proč Bůh nepotřebuje trůn”, mohu uznat a poklonit se všem lidem, kteří se vyidali po té cestě, protože nám přinesli něco velmi cenného, krásné, božské zkušenosti, božská prozření. I přesto, je pravda (kterou jsem objevil a já nebudu tvrdit, že to je ta konečná pravda), že tvrzení, že duchovní (ať už to znamená cokoli) je nadřazené materiálnímu, nebo neduchovnímu, je chyba. Není to špatné, z morálního hlediska, je to prostě chybný krok. Takže pojďme udělat jiný krok,. Pokud uděláte chybný krok, můžete udělat jiný a možná potom najdete něco cennějšího.

Z mé pošty ze 4.5. víte, že jsem minulý týden pořádal v Praze seminář. Ale i když náš výstup v televizi se podařil – alespoň ti, co byli ve studiu, si to mysleli – a já jsem si ho moc užil, neměl příliš velký vliv na počet návštěvníků mého semináře. Přitom stačilo pár kliknutí na mé webové stránce. Takže výsledky se zatím nedostavily. Ale pár lidí, kteří mě znali z ezoterického festivalu v Praze, se zúčastnilo.

Mimochode, přestávky na oběd jsme trávili v parku přes ulici; tady je obrázek z louky, na které jsme vždycky leželi.

V sobotu večer jsem účastníky pražského semináře požádal, aby si tu noc zapamatovali svůj sen a druhý den ráno nám o něm vyprávěli (tzn. včera, v neděli).

Někteří lidé vyprávěli opravdu zajímavé sny; v jednom například z nebe pršely pohovky… Ale rád bych se tu s vámi podělil o slova, která nám řekl M.

Řekl, že těsně před probuzením slyšel hlas odněkud z vyššího zdroje. Když to říkal, podíval se nahoru a řeč celého jeho těla prozrazovala, že ta slova k němu skutečně přišla, že to není nějaký výmysl volnomyšlenkáře:-) Uslyšel tato slova:

„Každý má právo být právě takový, jaký je.“

Celý den hrála tato slova v různém kontextu svou úlohu, např. když jsem se během cvičení, při němž jsme měli vyjádřit, jak se cítíme právě v té chvíli tváří v tvář Lásce, Pravdě a Kráse, zeptal: „Smíte být takoví, jací jste, pouze když se cítíte dobře, osvícení, pravdiví, atd. nebo se to týká všech způsobů vaší existence?“

Pokud si někdy položíte podobné „bláhové“ otázky, jste na cestě zajímavých objevů. Já sám jsem dosud zjistil, že vědomí – pokud je čisté s nepochybně přítomné – je skutečně velice blažený stav. Nikoli extatický, ale spíše jemný a láskyplný.

Takže pokud do jakékoliv situace vneseme vědomí, stavíme danou událost na cestu potenciálně naplněnou štěstím. Alespoň dnes to tak vypadá.

Dnes jsem měl zvláštní náladu a otevřel jsem se nadčasové dimenzi. A při této meditaci s členy komunity Serenity se odehrála následující promluva. Chtěl jsem se o ni podělit s vámi se všemi…
Základ této kontemplace vychází z práce institutu pro výzkum anomálií “Princeton Engineering Anomalies Research” a možná některá čísla nebo údaje neuvádím zcela přesně – to však vůbec není důležité pro to, co chci vyjádřit: jaký vliv máme na to, co se obvykle zcela naivně nazývá „realita“, která údajně existuje „tam někde venku“.
Když si nahrávku poslechnete, možná si řeknete: To není možné! Realita je mnohem podivnější, než jsme si kdy mysleli! A možná pochopíte, jak je tvárná… a  jak můžete tuto tvárnost využít k tomu, abyste žili mnohem šťastnější život v současnosti, v budoucnosti a – opravdu? – také v minulosti… Není to velmi podivná myšlenka?

[audio:http://www.mushin.de/audio/TheMagicConsciousness.mp3]

Můžete se stáhnout soubor MP3 (32 kps; 7 MB; čas 29:04), pokud kliknete na uvedený LINK a vyberete možnost „uložit jako…“.

Vždy jsem si velice vážil těch, kteří nevěří všemu, co druzí říkají – i když jsou žáky Mistra. Jedním z takových byl svatý Tomáš.

A tak prověřujme slova a činy každého člověka, byť by byl svatý!

Jan 20:25 Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“

…a zdá se, že mnoho věcí začíná kvést v komunitě Serenity, kde pobývám většinu svého času. Jarní seminář - nazvaný Roh hojnosti bytí - byl tou nejúžasnější událostí.
Pujaro z Německa, který je skvělým filmařem a mediálním umělcem - jeho společnost se nazývá goodstream - natáčel něco z naší práce a z toho co se tady dělo a doufám, že za pár týdnů bude moci něco z toho zveřejnit na mých stránkách. Také plánujeme DVD z nádherné meditace, kterou pravděpodobně nazvu, “uvolnění do toho kým opravdu jsi” (německy s českým překladem od Madriny)
Když jsme začínali ve čtvrtek odpoledne, tak jsem předpovídal, že všichni budou aspoň na jednu minutu osvíceni. A hned příští den při procesu, který nazývám “Čištění mysli a srdce” pro přítomnost (příhodnější pojmenování se ještě může objevit) se to stalo na mnohem déle než na jednu minutu. Byl jsem si hodně jistý s touto předpovědí, protože jsem nedávno tuto metodu použil se šestnácti lidmi v Olomouci, kteří ještě nikdy ve svém životě neměli takovou hlubokou zkušennost…úžasní začátečníci na cestě. A jak řekl známý zenový Mistr D.T. Suzuki “Zenová mysl, mysl začátečníka”. Tak tato metoda umožňuje osobní a transpersonálně/transcendentní stavy vědomí, které se zdají být dosažitelné pro každého.A - posvátné knihy a Mistři téměř všech tradic to říkají - protože nejvyšší stavy jsou vlastně tady a teď a jsou součástí naší pravé přirozenosti, měli by být přístupné……a tak tedy jsou.
Tato metoda je také opravdu krásným ‘důkazem’ pro zmiňovaná duchovní sdělení.

A tak jaro nastalo a přineslo spoustu novinek….

Brzy více

Doposud jsem ve svém životě zažil mnoho stavů vědomí - každé ráno při mé meditaci to tam je, “šampaňský stav” říkám mu tak, protože to je, jako kdyby to nejjemnější z bublinek se prohánělo mým tělem… překrásný pocit dobrého života, kterého se ůčastní celé tělo….

V roce 1986 jsem se poprvé “probudil” v hlubokém spánku, bylo tam vědomí bez obsahu.Za několit let jsem zažil stav, ve kterém bylo vše jednotné.Poté následovalo mnoho jiných zážitků, setkání se Zlatým dítětem,božský orgasmus, prorocké události, Velké Vystřízlivění (zážitek vesmírného nihilismu), kdy bytí se oslavovalo v sobě i samo ze sebe, a tak dále….

A tak je zřejmé, že vím z první ruky, že zážitky, o kterých významné ducovní tradice a Mistři (muži i ženy) hovoří, nejsou halucinacemi ani metaforami, ale skutečně dosažitelné stavy vědomí, které mohou být uskutečněny skrze milost a disciplínu (a bez drog, dalo by se s úspěchem pochybovat, zda tyto stavy jsou stejné s těmi, kterých dosáhneme na drogách, což vím díky mým nestřídmým drogovým zážitkům ze začátku 70tých let minulého století).

Je pouze jeden problém: interpretace těchto stavů. Před delším časem jsem to provokativně vyjádřil takto,”Když se kretén stane osvíceným, stejně bude páchnout, i když se to prohlašuje za božskou vůni”. Člověk může být osvícen na každé a jakékoliv úrovni vývoje. Protože jinak by se nedalo vysvětlit že, zmíním jich jen pár, princ (Gautama Siddharta, který byl později známý jako Buddha), tesař (Ježíš) a obchodník (Mohammed) pronikly do takových hloubek lidského prožívání…..a vyjádřili to v tolika rozličných systémech.
Řeknu to mnohem osobněji: Po zážitku jasného bílého světla nad mou hlavou, které posléze zaplavilo celé mé tělo, jsem se, když mi bylo 17,obrátil ke křesťanství (k takzvané “sektě”). V následujících 3 letech jsem přikládal ruce na lidi a 80% z nich bylo vyléčeno, přicházely ke mě proroctví, která se vyplnila atd. A tak jsem interpretoval mé duchovní/mystické zkušenosti v rámci křesťanství, v rámci této sekty.

Když jsem se následně dostal z tohoto pevného sevření, měl jsem podobné zážitky (sestupující zářivé světlo, kladení rokou atd. - žádná proroctví, žádné myšlenky) a interpretoval jsem je z pozice nevěříciho jako nerovnováhu biochemické tvorby mého mozku a jako placebo.A když jsem měl zážitky, ktere jsem zmínil na začátku článku, interpretoval jsem je v rámci učení, které můj učitel Michael Barnett vyvinul z učení, které obdržel od svého učitele a dalších většinou východních vlivů.

Když se pokouším rozlišit mystické/duchovní zážitky od jejich interpretace - matrixu, vypadají velice podobně.Cítění, vědomí umožňují vnímání přítomného bytí s největší radostí, krásou a pravdou. Tyto zážitky jsou naprosto extatické a celý můj “systém” se cítil nekonečně dobře.

Vezměme si vědomí jasného zářícího světla nad temenem mé hlavy jako příklad. Poprvé jsem to cítil během modlitby se stoupenci křesťanské sekty a od té doby jsem to cítil i při jiných okolnostech - dnes si to mohu okamžitě vyvolat pouhou vzpomínkou. Když jsem byl křesťan, interpretoval jsem si to jako “plamen Ducha svatého”, jako nevěřící jsem to považoval za halucinaci, a když jsem byl ovlivněn učeními z Dálného východu považoval jsem to za aktivaci Sahasrara čakry.

Stavy a Úrovně: Teď když je mi 52 let a některými lidmi jsem považován za duchovního učitele, vidím, že všechny tyto interpretace jsou pravdivé………,a že některé interpretace jsou lepší než jiné, pokud se na to podívame v souvislostech, které jsou zaměřené na dobrý život (lépe řečeno jeho uskutečnění) celého lidstva. Vyjádřeno trochu jinak , jak pomáhají (nebo zabraňují) lidem vést lepší život interpretace těchto nebo podobných opravdu hodnotných stavů vědomí? Které interpretace poskytnou mnohem více než občas ty stavy opakovaně zažívat, které interpretace člověku umožní být soucitnou, inteligentní lidskou bytostí a z toho vyplývajícími vztahy a s úspěšnou kariérou?
Mým cílem jako postmoderního duchovního učitele je…….:, vytvářet metody a okolnosti, ve kterých lidé na všech ůrovních (dospělého) vědomí mohou mít nejvyšší zážitky a zároveň jim poskytnout prospěšnou interpretaci - živnou půdu, která jim na více ůrovních pomůže mít to nejlepší z těchto zážitků.

První cíl momentálně dosahuji celkem jednoduše - dokonce i s úplně novými lidmi na velkých skupinách o sto a více účastnících (jak se dokázalo na několika setkáních zvaných “Esoterický festival” zde v České republice); na druhém cíly intenzivně pracuji také na Transformačním tréninku. Nyní jsem vyproštěn ze spárů pohledu, že nemohu dobře rozeznat mezi “osvíceními” a vývojem lidské psychiky.

Více později.

Fyzika zná různé druhy polí už řádu let, v průběhu času se ale tento pojem přenesl i do oblasti duchovního života. Známé možná je „ vědoucí pole “, které slouží jako vysvětlení podivuhodných fenoménů při rodinných konstelacích podle Berta Hellingera a je těsně spjato s teorií Ruperta Sheldrakea o „ morfogenetických polích “ (od slova morfe: forma a geneze: vznik). Ale i „ Buddhovo pole “, které Osho (někteří ho znají jako Bhagwana) vytvořil v Pooně a svých ášramech po celém světě, není neznámé. A samozřejmě existují i další pole, ze kterých pravděpodobně nejzajímavější je „ energetické pole “, jež svou prací přivedl na svět Michael Barnett.

Rodinné konstelace podle Berta Hellingera jsou již tak populární, že je tu asi nemusím znovu popisovat. I to, co se dělo v Oshově „Buddhově poli“, je většině z nás známo, ať již z výkřiků novin „Bild“ nebo časopisu „Stern“. Energetické pole, které na svých seminářích a setkáních vytváří Michael Barnett a nyní už i někteří z jeho žáků, však ještě není tak známé, a protože je to důležité pro další úvahy v tomto textu, chtěl bych zde stručně popsat svou první zkušenost v tomto poli:

Píše se rok 1984. Místnost byla větší než 200 metrů čtverečních. Večer byl pro veřejnost a přišlo asi 120 lidí. Nejprve hrála hudba, na kterou se dobře tančilo, a poté nás Michael poprosil, abychom vytvořili kruh. Pak postavil několik lidí doprostřed, přičemž se jich tu a tam dotkl a někdy je uvedl i do podivně vypadajících poloh. Požádal nás, abychom se na ně naladili, zatímco přecházel vložit novou kazetu a zazněla známá popová hudba. Někteří z lidí uprostřed se začali zvláštně pohybovat, jakoby v časové lupě, další trochu prudčeji. Někdo upadl na zem – zachycen pomocníkem. V jednom okamžiku jsem zavřel oči.

Michael nejspíš procházel okolo lidí v kruhu a musel projít i kolem mě a dotknout se mě. Každopádně jsem cítil, jak do mého srdce pronikl laserový paprsek teplého světla. Nohy se pode mnou podlomily a zemská tíže udělala zbytek. Upadl jsem – a při pádu jsem se rozpustil v nekonečném bílém prostoru: v mém měkce zářícím domově. Po tváři mi stékaly slzy. Byl jsem v bezpečí, toto byl můj domov, měl mou “teplotu”, bylo mi blaženě. A všechno se mi ukázalo ve své pravé podobě: jako JEDNOTA, spočívající v sobě, ucelená, všeobjímající …

K takovéto a mnoha dalším odhalujícím zkušenostem dochází v Barnettových energetických polích často, a tu a tam i v jiných „duchovních polích“: prožitky, které prorážejí všechny ideje a představy o skutečnosti . Z nesčetných zkušeností vím, že lidé, kteří se stanou součástí energetického pole, jsou katapultováni za hranice svého ega. Pobyt v tomto energetickém poli tak nabízí alternativu k oddělenosti, k izolaci, k zajetí v egu.

Zajímavým spojovacím článkem mezi vědoucím polem a energetickým polem jsou „Pohyby duše” v Hellingerových rodinných konstelacích a „Energetické pohyby“ v Barnettových konstelacích. Při Hellingerových konstelacích navíc dochází k „práci s energií“ (jak tuto duchovní metodu pojmenoval Michael Barnett) a v Barnettově energetickém poli zase čas od času vystoupí na světlo naprosto konkrétní informace, spontánní vědění o vlastní životní situaci. I v praxi mých seminářů se pak ukázalo, jak skvěle se oba způsoby práce doplňují, proto jsem se pokusil tento fenomén lépe pochopit. Ne proto, abych s ním mohl lépe pracovat. Naopak: Jestli jsem se za mnoho let své práce se skupinami něco naučil, pak to, že probíhá tím lépe, čím je prázdnější a bez jakéhokoli úmyslu a čím hlouběji se vnořím do toho, co se mi v intuici otevře. Podle toho pak také jednám (to, čemu zde říkám intuice, nazývá Hellinger „fenomenologické vidění“). To zase nazývám „taoistickou praxí“, protože je přitom třeba se zcela obejít beze slov a vysvětlování.

Z praxe však nevyhnutelně vyplývají interpretace, myšlenky, představy a teorie. Ty pak mají zpětně vliv na semináře a na každodenní život ve světě. Na této rovině jsou fundované představy a chápání důležité a žádoucí . Navíc vím, že poznatky a vhledy získané taoistickou praxí ve zkoušce rozumem bez problémů obstojí.

Dlouho jsem se nad tímto tématem zamýšlel ze všech možných stran, hovořil jsem o něm s přáteli a terapeuty/experty … a nakonec jsem ho nechal být. „Na tom přece nezáleží,“ pomyslel jsem si, „jak spolu informace a energie souvisí,“ a nechal jsem padnout sice elegantní, avšak v konečném výsledku jen málo říkající myšlenku, že informace je energie ve formaci. „Hlavní je, že to funguje a pomáhá lidem dál.“

A pak mě najednou napadlo, že energetické pole a vědoucí pole by mohly být dva aspekty jednoho jediného souhrnného pole: Tak jako dvě strany jedné mince, dva póly jednoho kruhu, dvě pohlaví lidstva. Energetické pole je stejně jako vědoucí nebo morfogenetické pole vyjádřením jednotného duchovního pole, které od té doby nazývám „ Živoucí pole “.

Jestliže se blížíte k Živoucímu poli na rovině energie, působí přibližně tak jako Barnettovo energetické pole. Pokud se k němu blížíte z informační strany, projevuje se jako „vědoucí pole“. Na biologické úrovni vzniku živých bytostí se jeví jako morfogenetické pole. Živoucí pole tedy zahrnuje i osobnost, rodinu, názorové a náboženské skupiny a národ, k němuž patříme, i energie, které si v našem okolí vzájemně vyměňujeme. Živoucí pole je duše a energie tohoto okamžiku – forma, tvar, jejich propojenost a dynamika. V Živoucím poli je ponořeno a sítí vzájemně propojeno vše … bez výjimek.

Po zamyšlení nad mou vlastní duchovní cestou a množstvím mystických zkušeností, které jsem prožil, mohu odpovědět jen takto: „Hledal jsem dál, protože jsem oněm zážitkům nedůvěřoval – byly příliš „cizí“. Mnohem více jsem věřil přesvědčením, jež jsem do té doby získal. Tak například jsem byl názoru, že zkušenost jednoty musím prožívat trvale . Při důkladném prověření této představy jsem však pochopil, že k úplnosti musí patřit i zkušenost oddělenosti, izolace uvnitř osobnosti, protože nic přece nemůže stát mimo celek. Všechny zkušenosti jsou propleteny s naším bytím, se vším, co vytváří tkanivo celku. Kdo to pochopil a přijal, nepožaduje už od svého konkrétního prožívání, aby bylo jiné, než je – prožitek jednoty je součástí celku stejně jako prožitek oddělenosti.

Pro duchovně hledající to najednou znamená, že zde není nic konečného, co by mohli hledat. Neexistuje zkušenost, která by hledání ukončila, spíše se nám odkryje vhled, že všechny zkušenosti jsou součástí nekonečné krajiny bytí: organickou částí Živoucího pole . Tento pohled, když zahrne tělo i duši, má netušené následky; důsledky, které nám odhalují nekonečné rozměry mystéria, v němž se nacházíme.

Taková interpretace těchto polí tě může natolik uvolnit, že budeš konečně schopen prostě dělat a prožívat jen to, co právě přichází . Když to pochopíme, není třeba už nic dělat, kromě všech pragmatických rozhodnutí a činů, jež vyžaduje náš život, naše situace a náš osud.