Energetické pole

Tak dobrá, řeknu teď pár slov o tom, jak já to vidím s tím, kde se jako komunita na duchovní cestě právě nacházíme. Přichází to nyní, protože tento víkend se spontánlně velmi jasně ukázalo, co se kontinuálně vyvíjelo celý můj život až doposud, především v mém duchovním životě ale také v souvislosti s touto komunitou.

Dovolte, abych začal připomenutím toho, co jsem řekl a převedl na článek “Proč Bůh nepotřebuje trůn” v době, kdy tato komunita začínala. Hlavní myšlenka v té době pro mě byla: je čas aby feudální systém přinášení duchovních pravd, metod a energií dalším lidem nebyl vázán na feudální, pyramidální strukturu, kde je na vrcholu duchovní učitel, nebo guru, nebo kdokoli, kdo ví všechno a učí pouze jedním směrem. V tom článku jsem však řekl, že je to dvoucestný tok. To byl myslím velmi důležitý krok vedoucí z tradiční duchovní cesty. A v létě 2004 jsem měl zážitek, nebo odhalení kosmického boha, což je soucit se všemi, cokoli dělají, jakýkoli je jejich postavení, stav ve světě, nebo v duchovním měřítku, duchovním žebříčku. Na základě této zkušenosti, ve skutečnosti teď toto srdce cítí soucit se všemi, nevyjímaje, (jak bývají označováni), zločince tohoto světa, idioty, hloupé, nepříčetné, bez rozdílu.

Na začátku toho roku na zimním semináři,, nevím jestli si to pamatujete, -jsem šel údolím a viděl tři rozdílné druhy ptáků, kteří si spolu hráli a dobře se bavili tím jak si pomáhali, protože hraní her je způsob jak se učit od druhých a pomáhat si napříč živočišnými druhy, jako by to bylo mezi Izraelci a Palestinci - dva rozdílné druhy.

V každém případě jsem, měl po nějaký čas pocit nespokojenosti s tradičními duchovními učeními, duchovními cestami, tak jak jsou předkládány po celém světě. Najednou, zcela spontánně, aniž bych se na to nějak soustředil, se vše poskládalo a začalo být zřejmé, kde je problém s tradičním učením. Ten problém je v zásadě problém s nadřazeností. To znamená jeden je nad druhým, jeden je větší, výše než ostatní. V podstatě, pokud se podíváte na jakékoli učení na světě, jejich základní myšlenkou je, že duch je zásadně rozdílnýé od hmoty. Nebo, svět za, je radikálně rozdílný od tohoto. Nejen že radikálně odlišný, ale také nadřazený, je božský, vyšší, lepší a tak dál. Je tedy nadřazený, lepší než tento horor, který nazýváme svět. Ve všech křesťanských učeních, islámském, budhistickém, hinduistickém učení, přidejte jakékoli další, advaita učení, které je teď velmi populární v mnoha částech světa,; ve všech těchto učeních je na svět a na tělo nahlíženo jako na něco, co není v zásadě nijak dobré. Je špatné. Takže tím, že se snažíte duchovně vyvinout a posunout, se nad to dostáváte. Pokud si přečtete některá svatá písma, nebo si poslechnete co říkal Ramana Maharshi, jeden z nejznámějších indických mudrců minulého století; říká, že toto tělo je jen pytel kostí, hoven a hnisu. Samozřejmě také sexualita je zavržena stejně jako vše spojené s tělem je zavrženo, a je na to nahlíženo jako na něco špatného. Máme tu samozřejmě Tantrické hnutí, které, nebudete mi to věřit, určitým způsobem říká, že tělo je špatné. Pouze sex ritualizovaný do podoby setkání Shivy a Shakti, nebo Boha a Bohyně, pouze tento svatý sex je dobrý. Ten jiný sex, který mají obyčejní lidé, není vůbec dobrý. Tantra je jen další cesta, jak ze světa udělat svaté místo, což vlastně znamená, že svět, takový jaký je teď, svatý není. Takže ať se podíváte na kteréroukoli duchovní učení, to co najdete je, že duchovní člověk, hledající, nebo duchovně probuzený člověk jako Budha, mudrc nebo osvícený člověk je nadřazený, což znamená postavený výše, dívající se (, samozřejmě), dolů na podřadné. A to je potíž, a je to něco pod co se já nemohu podepsat jako pod konečnou pravdu o životě. To nemohu uznat. Mohu akceptovat, že to tak je pro mnoho lidí, také mohu chápat, tak jako jsem to řekl v “Proč Bůh nepotřebuje trůn”, mohu uznat a poklonit se všem lidem, kteří se vyidali po té cestě, protože nám přinesli něco velmi cenného, krásné, božské zkušenosti, božská prozření. I přesto, je pravda (kterou jsem objevil a já nebudu tvrdit, že to je ta konečná pravda), že tvrzení, že duchovní (ať už to znamená cokoli) je nadřazené materiálnímu, nebo neduchovnímu, je chyba. Není to špatné, z morálního hlediska, je to prostě chybný krok. Takže pojďme udělat jiný krok,. Pokud uděláte chybný krok, můžete udělat jiný a možná potom najdete něco cennějšího.

Fyzika zná různé druhy polí už řádu let, v průběhu času se ale tento pojem přenesl i do oblasti duchovního života. Známé možná je „ vědoucí pole “, které slouží jako vysvětlení podivuhodných fenoménů při rodinných konstelacích podle Berta Hellingera a je těsně spjato s teorií Ruperta Sheldrakea o „ morfogenetických polích “ (od slova morfe: forma a geneze: vznik). Ale i „ Buddhovo pole “, které Osho (někteří ho znají jako Bhagwana) vytvořil v Pooně a svých ášramech po celém světě, není neznámé. A samozřejmě existují i další pole, ze kterých pravděpodobně nejzajímavější je „ energetické pole “, jež svou prací přivedl na svět Michael Barnett.

Rodinné konstelace podle Berta Hellingera jsou již tak populární, že je tu asi nemusím znovu popisovat. I to, co se dělo v Oshově „Buddhově poli“, je většině z nás známo, ať již z výkřiků novin „Bild“ nebo časopisu „Stern“. Energetické pole, které na svých seminářích a setkáních vytváří Michael Barnett a nyní už i někteří z jeho žáků, však ještě není tak známé, a protože je to důležité pro další úvahy v tomto textu, chtěl bych zde stručně popsat svou první zkušenost v tomto poli:

Píše se rok 1984. Místnost byla větší než 200 metrů čtverečních. Večer byl pro veřejnost a přišlo asi 120 lidí. Nejprve hrála hudba, na kterou se dobře tančilo, a poté nás Michael poprosil, abychom vytvořili kruh. Pak postavil několik lidí doprostřed, přičemž se jich tu a tam dotkl a někdy je uvedl i do podivně vypadajících poloh. Požádal nás, abychom se na ně naladili, zatímco přecházel vložit novou kazetu a zazněla známá popová hudba. Někteří z lidí uprostřed se začali zvláštně pohybovat, jakoby v časové lupě, další trochu prudčeji. Někdo upadl na zem – zachycen pomocníkem. V jednom okamžiku jsem zavřel oči.

Michael nejspíš procházel okolo lidí v kruhu a musel projít i kolem mě a dotknout se mě. Každopádně jsem cítil, jak do mého srdce pronikl laserový paprsek teplého světla. Nohy se pode mnou podlomily a zemská tíže udělala zbytek. Upadl jsem – a při pádu jsem se rozpustil v nekonečném bílém prostoru: v mém měkce zářícím domově. Po tváři mi stékaly slzy. Byl jsem v bezpečí, toto byl můj domov, měl mou “teplotu”, bylo mi blaženě. A všechno se mi ukázalo ve své pravé podobě: jako JEDNOTA, spočívající v sobě, ucelená, všeobjímající …

K takovéto a mnoha dalším odhalujícím zkušenostem dochází v Barnettových energetických polích často, a tu a tam i v jiných „duchovních polích“: prožitky, které prorážejí všechny ideje a představy o skutečnosti . Z nesčetných zkušeností vím, že lidé, kteří se stanou součástí energetického pole, jsou katapultováni za hranice svého ega. Pobyt v tomto energetickém poli tak nabízí alternativu k oddělenosti, k izolaci, k zajetí v egu.

Zajímavým spojovacím článkem mezi vědoucím polem a energetickým polem jsou „Pohyby duše” v Hellingerových rodinných konstelacích a „Energetické pohyby“ v Barnettových konstelacích. Při Hellingerových konstelacích navíc dochází k „práci s energií“ (jak tuto duchovní metodu pojmenoval Michael Barnett) a v Barnettově energetickém poli zase čas od času vystoupí na světlo naprosto konkrétní informace, spontánní vědění o vlastní životní situaci. I v praxi mých seminářů se pak ukázalo, jak skvěle se oba způsoby práce doplňují, proto jsem se pokusil tento fenomén lépe pochopit. Ne proto, abych s ním mohl lépe pracovat. Naopak: Jestli jsem se za mnoho let své práce se skupinami něco naučil, pak to, že probíhá tím lépe, čím je prázdnější a bez jakéhokoli úmyslu a čím hlouběji se vnořím do toho, co se mi v intuici otevře. Podle toho pak také jednám (to, čemu zde říkám intuice, nazývá Hellinger „fenomenologické vidění“). To zase nazývám „taoistickou praxí“, protože je přitom třeba se zcela obejít beze slov a vysvětlování.

Z praxe však nevyhnutelně vyplývají interpretace, myšlenky, představy a teorie. Ty pak mají zpětně vliv na semináře a na každodenní život ve světě. Na této rovině jsou fundované představy a chápání důležité a žádoucí . Navíc vím, že poznatky a vhledy získané taoistickou praxí ve zkoušce rozumem bez problémů obstojí.

Dlouho jsem se nad tímto tématem zamýšlel ze všech možných stran, hovořil jsem o něm s přáteli a terapeuty/experty … a nakonec jsem ho nechal být. „Na tom přece nezáleží,“ pomyslel jsem si, „jak spolu informace a energie souvisí,“ a nechal jsem padnout sice elegantní, avšak v konečném výsledku jen málo říkající myšlenku, že informace je energie ve formaci. „Hlavní je, že to funguje a pomáhá lidem dál.“

A pak mě najednou napadlo, že energetické pole a vědoucí pole by mohly být dva aspekty jednoho jediného souhrnného pole: Tak jako dvě strany jedné mince, dva póly jednoho kruhu, dvě pohlaví lidstva. Energetické pole je stejně jako vědoucí nebo morfogenetické pole vyjádřením jednotného duchovního pole, které od té doby nazývám „ Živoucí pole “.

Jestliže se blížíte k Živoucímu poli na rovině energie, působí přibližně tak jako Barnettovo energetické pole. Pokud se k němu blížíte z informační strany, projevuje se jako „vědoucí pole“. Na biologické úrovni vzniku živých bytostí se jeví jako morfogenetické pole. Živoucí pole tedy zahrnuje i osobnost, rodinu, názorové a náboženské skupiny a národ, k němuž patříme, i energie, které si v našem okolí vzájemně vyměňujeme. Živoucí pole je duše a energie tohoto okamžiku – forma, tvar, jejich propojenost a dynamika. V Živoucím poli je ponořeno a sítí vzájemně propojeno vše … bez výjimek.

Po zamyšlení nad mou vlastní duchovní cestou a množstvím mystických zkušeností, které jsem prožil, mohu odpovědět jen takto: „Hledal jsem dál, protože jsem oněm zážitkům nedůvěřoval – byly příliš „cizí“. Mnohem více jsem věřil přesvědčením, jež jsem do té doby získal. Tak například jsem byl názoru, že zkušenost jednoty musím prožívat trvale . Při důkladném prověření této představy jsem však pochopil, že k úplnosti musí patřit i zkušenost oddělenosti, izolace uvnitř osobnosti, protože nic přece nemůže stát mimo celek. Všechny zkušenosti jsou propleteny s naším bytím, se vším, co vytváří tkanivo celku. Kdo to pochopil a přijal, nepožaduje už od svého konkrétního prožívání, aby bylo jiné, než je – prožitek jednoty je součástí celku stejně jako prožitek oddělenosti.

Pro duchovně hledající to najednou znamená, že zde není nic konečného, co by mohli hledat. Neexistuje zkušenost, která by hledání ukončila, spíše se nám odkryje vhled, že všechny zkušenosti jsou součástí nekonečné krajiny bytí: organickou částí Živoucího pole . Tento pohled, když zahrne tělo i duši, má netušené následky; důsledky, které nám odhalují nekonečné rozměry mystéria, v němž se nacházíme.

Taková interpretace těchto polí tě může natolik uvolnit, že budeš konečně schopen prostě dělat a prožívat jen to, co právě přichází . Když to pochopíme, není třeba už nic dělat, kromě všech pragmatických rozhodnutí a činů, jež vyžaduje náš život, naše situace a náš osud.