Konstelace

Blížíme se k nejkratšímu a nejtmavšímu dni v roce; doba, kdy je snadné vstoupit do sebe a vidět, co nám mohou darovat naše vnitřní, tmavé hloubky. Pro mě je to tak trochu zakončení turbuletního roku, ve kterém jsem nechal mnoho věcí za sebou a došel jsem k něčemu jako je nový způsob života – trochu váhám nazvat to spiritualitou, protože se to týká celého mého života. A jsem vlastně spirituální člověk? Ano, pokud se to bere – jak jsem to dlouho bral já - jako protiklad k materiálně orientovanému bytí. Můj život byl ovlivněn hledáním všeobjímajícího smyslu a toto je v dnešní době bráno jako spirituální, zvlášť, když duch dnešní doby je stále ještě velmi ovlivněn ekonomikou, jak se dá poznat z frází „Co se počítá?“ nebo: „Co je pod čarou?“ - počítání v eurech a centech je v našem světě velmi důležité. A po zhroucení sicialistické alternativy víc než kdy jindy.  Nehledá ale každý člověk smysl života a není tím pádem spirituální? Ne, já si myslím, že ne. Potkal jsem mnoho lidí, kteří si vystačí bez nějakého širšího smyslu a dokonce věří, že žádný neexistuje.

Jasně ale vidím a zažívám, jak jsme my všichni zasazeni do nekonečně mnoha, zčásti velmi komplexních, souvislostí:

• Především je tu osobnost; konstelace mnoha „hlasů“ a smýšlení, zčásti protichůdných přesvědčení a postojů, přání, nadějí a strachů, zkušeností a vzpomínek – enormně rozmanitý, někdy harmonický, někdy disharmonický akord.
• Pak je tu má rodina a společnost, ve které žiju; což je stejně tak dynamická konstelace jako všechny ty jednotlivé osobnosti, které jsou do toho zahrnuti, se svými vlastními, někdy stejně tak rozporuplnými snahami a radostmi, přáními a pravdami.
• Kromě toho mám nějaká přátelství, široký okruh známých, kteří všichni zcela vlastním způsobem zkoušejí uskutečnit naplňující život uprostřed té rozmanitosti, ve které jsou zasazeni také oni.
• A je tu okruh všech, se kterými terapeuticky a „spirituálně“ pracuji a zkoumám.
• Ještě zbývá celá řada jiných konstelací, se kterými jsem spojen, jako ty tři země, ve kterých jsem žil a žiju, západní civilizace a konečně lidstvo vůbec.
• A při tom všem jsem ještě ani nebral v potaz ono archetypické pole, které C. G. Jung nazval kolektivním nevědomím, což bych ostatně chápal spíš jako něco, co není přístupné pouze lidskému vědomí. Raději bych to nazval univerzální duše, jejímž vyjádřením je všechno, co žije a také to, co ještě nepovažujeme za život (kameny, planety, atd.) Vnímám ostatně také kolektivní nadvědomí (např. neduální vědomí) jako integrální součást této univerzální duše.

Způsob života, ve kterém toto všechno vnímáme a skutečně se cítíme být součástí, zakořeněni, zahrnuti… Pokud bychom toto všechno chtěli nazvat spirituálním, pak jsem skutečně spirituální člověk, ale ne jako protiklad k odlišně orientovaným lidem, ale protože nemohu jinak, je to spíš něco jako Karma.

Poslední dobou poznávám sílu hranic, hranic, které člověk stanovuje sám sobě a okolí, ve kterém je. Jako člověk, který má velkou afinitu k plynutí, spontaneitě, životu v okamžiku, surfování v situacích, atd., se mi to nikdy nezdálo jednoduché. Co mi to ulehčilo, je poznání, že tento oddělující, definující archetyp – v astrologii vytvářený Saturnem – patří na mé vnitřní nebe zrovna tak, jako ono dynamické plynutí, které tak často ovlivňuje mou osobnost.

To vše se skvěle hodí k těmto tmavým dnům v roce…

Zdolávat horu znalostí

Zdolávat horu znalostí
Až k vrcholu transcendentního poznání
Nabízející pronikavé výhledy do jasné hojnosti

Ten nevyzpytatelný zelený drak
S jeho rytmickými křivkami a třpytícími se klenoty
Se vine pln života
Hluboko v údolí

Ten, kdo stoupá vzhůru volá:
„Následuj mě sem do světelných atmosfér.“
A drak zabručí:
„Kde bys byl beze mne?“

Kamkoliv jdu,
Ctím místní božstva.

***

Úplně nevím, co tato báseň znamená, ale přišla ke mně v angličtině! Před pár dny mě napadlo, že bych se s vámi chtěl o to podělil.

Fyzika zná různé druhy polí už řádu let, v průběhu času se ale tento pojem přenesl i do oblasti duchovního života. Známé možná je „ vědoucí pole “, které slouží jako vysvětlení podivuhodných fenoménů při rodinných konstelacích podle Berta Hellingera a je těsně spjato s teorií Ruperta Sheldrakea o „ morfogenetických polích “ (od slova morfe: forma a geneze: vznik). Ale i „ Buddhovo pole “, které Osho (někteří ho znají jako Bhagwana) vytvořil v Pooně a svých ášramech po celém světě, není neznámé. A samozřejmě existují i další pole, ze kterých pravděpodobně nejzajímavější je „ energetické pole “, jež svou prací přivedl na svět Michael Barnett.

Rodinné konstelace podle Berta Hellingera jsou již tak populární, že je tu asi nemusím znovu popisovat. I to, co se dělo v Oshově „Buddhově poli“, je většině z nás známo, ať již z výkřiků novin „Bild“ nebo časopisu „Stern“. Energetické pole, které na svých seminářích a setkáních vytváří Michael Barnett a nyní už i někteří z jeho žáků, však ještě není tak známé, a protože je to důležité pro další úvahy v tomto textu, chtěl bych zde stručně popsat svou první zkušenost v tomto poli:

Píše se rok 1984. Místnost byla větší než 200 metrů čtverečních. Večer byl pro veřejnost a přišlo asi 120 lidí. Nejprve hrála hudba, na kterou se dobře tančilo, a poté nás Michael poprosil, abychom vytvořili kruh. Pak postavil několik lidí doprostřed, přičemž se jich tu a tam dotkl a někdy je uvedl i do podivně vypadajících poloh. Požádal nás, abychom se na ně naladili, zatímco přecházel vložit novou kazetu a zazněla známá popová hudba. Někteří z lidí uprostřed se začali zvláštně pohybovat, jakoby v časové lupě, další trochu prudčeji. Někdo upadl na zem – zachycen pomocníkem. V jednom okamžiku jsem zavřel oči.

Michael nejspíš procházel okolo lidí v kruhu a musel projít i kolem mě a dotknout se mě. Každopádně jsem cítil, jak do mého srdce pronikl laserový paprsek teplého světla. Nohy se pode mnou podlomily a zemská tíže udělala zbytek. Upadl jsem – a při pádu jsem se rozpustil v nekonečném bílém prostoru: v mém měkce zářícím domově. Po tváři mi stékaly slzy. Byl jsem v bezpečí, toto byl můj domov, měl mou “teplotu”, bylo mi blaženě. A všechno se mi ukázalo ve své pravé podobě: jako JEDNOTA, spočívající v sobě, ucelená, všeobjímající …

K takovéto a mnoha dalším odhalujícím zkušenostem dochází v Barnettových energetických polích často, a tu a tam i v jiných „duchovních polích“: prožitky, které prorážejí všechny ideje a představy o skutečnosti . Z nesčetných zkušeností vím, že lidé, kteří se stanou součástí energetického pole, jsou katapultováni za hranice svého ega. Pobyt v tomto energetickém poli tak nabízí alternativu k oddělenosti, k izolaci, k zajetí v egu.

Zajímavým spojovacím článkem mezi vědoucím polem a energetickým polem jsou „Pohyby duše” v Hellingerových rodinných konstelacích a „Energetické pohyby“ v Barnettových konstelacích. Při Hellingerových konstelacích navíc dochází k „práci s energií“ (jak tuto duchovní metodu pojmenoval Michael Barnett) a v Barnettově energetickém poli zase čas od času vystoupí na světlo naprosto konkrétní informace, spontánní vědění o vlastní životní situaci. I v praxi mých seminářů se pak ukázalo, jak skvěle se oba způsoby práce doplňují, proto jsem se pokusil tento fenomén lépe pochopit. Ne proto, abych s ním mohl lépe pracovat. Naopak: Jestli jsem se za mnoho let své práce se skupinami něco naučil, pak to, že probíhá tím lépe, čím je prázdnější a bez jakéhokoli úmyslu a čím hlouběji se vnořím do toho, co se mi v intuici otevře. Podle toho pak také jednám (to, čemu zde říkám intuice, nazývá Hellinger „fenomenologické vidění“). To zase nazývám „taoistickou praxí“, protože je přitom třeba se zcela obejít beze slov a vysvětlování.

Z praxe však nevyhnutelně vyplývají interpretace, myšlenky, představy a teorie. Ty pak mají zpětně vliv na semináře a na každodenní život ve světě. Na této rovině jsou fundované představy a chápání důležité a žádoucí . Navíc vím, že poznatky a vhledy získané taoistickou praxí ve zkoušce rozumem bez problémů obstojí.

Dlouho jsem se nad tímto tématem zamýšlel ze všech možných stran, hovořil jsem o něm s přáteli a terapeuty/experty … a nakonec jsem ho nechal být. „Na tom přece nezáleží,“ pomyslel jsem si, „jak spolu informace a energie souvisí,“ a nechal jsem padnout sice elegantní, avšak v konečném výsledku jen málo říkající myšlenku, že informace je energie ve formaci. „Hlavní je, že to funguje a pomáhá lidem dál.“

A pak mě najednou napadlo, že energetické pole a vědoucí pole by mohly být dva aspekty jednoho jediného souhrnného pole: Tak jako dvě strany jedné mince, dva póly jednoho kruhu, dvě pohlaví lidstva. Energetické pole je stejně jako vědoucí nebo morfogenetické pole vyjádřením jednotného duchovního pole, které od té doby nazývám „ Živoucí pole “.

Jestliže se blížíte k Živoucímu poli na rovině energie, působí přibližně tak jako Barnettovo energetické pole. Pokud se k němu blížíte z informační strany, projevuje se jako „vědoucí pole“. Na biologické úrovni vzniku živých bytostí se jeví jako morfogenetické pole. Živoucí pole tedy zahrnuje i osobnost, rodinu, názorové a náboženské skupiny a národ, k němuž patříme, i energie, které si v našem okolí vzájemně vyměňujeme. Živoucí pole je duše a energie tohoto okamžiku – forma, tvar, jejich propojenost a dynamika. V Živoucím poli je ponořeno a sítí vzájemně propojeno vše … bez výjimek.

Po zamyšlení nad mou vlastní duchovní cestou a množstvím mystických zkušeností, které jsem prožil, mohu odpovědět jen takto: „Hledal jsem dál, protože jsem oněm zážitkům nedůvěřoval – byly příliš „cizí“. Mnohem více jsem věřil přesvědčením, jež jsem do té doby získal. Tak například jsem byl názoru, že zkušenost jednoty musím prožívat trvale . Při důkladném prověření této představy jsem však pochopil, že k úplnosti musí patřit i zkušenost oddělenosti, izolace uvnitř osobnosti, protože nic přece nemůže stát mimo celek. Všechny zkušenosti jsou propleteny s naším bytím, se vším, co vytváří tkanivo celku. Kdo to pochopil a přijal, nepožaduje už od svého konkrétního prožívání, aby bylo jiné, než je – prožitek jednoty je součástí celku stejně jako prožitek oddělenosti.

Pro duchovně hledající to najednou znamená, že zde není nic konečného, co by mohli hledat. Neexistuje zkušenost, která by hledání ukončila, spíše se nám odkryje vhled, že všechny zkušenosti jsou součástí nekonečné krajiny bytí: organickou částí Živoucího pole . Tento pohled, když zahrne tělo i duši, má netušené následky; důsledky, které nám odhalují nekonečné rozměry mystéria, v němž se nacházíme.

Taková interpretace těchto polí tě může natolik uvolnit, že budeš konečně schopen prostě dělat a prožívat jen to, co právě přichází . Když to pochopíme, není třeba už nic dělat, kromě všech pragmatických rozhodnutí a činů, jež vyžaduje náš život, naše situace a náš osud.