O víkendu se tady v komunitě konal seminář Living Field Transformačního Tréninku. Už dlouho je mi jasné, že teď, po mnohých změnách v mém životě a v mé spiritualitě, musím společně s účastníky tréninku najít nástroje a cesty, jak si poradit se vším, co naše spiritualita znamená.
Ve vertikální spiritualitě se orientujeme na mistry, učitele, osvícence, na jejich učení nebo filozofie a používáme nástroje, které nám dávají k dispozici, abychom dosáhli toho, co - zdánlivě nebo opravdu - mají oni. To, mimo jiné, také znamená, že v přítomnosti učitele (pokud je ‘velmi pokročilý’ nebo dokonce osvícený) jakoby byla určitá energie, aura, síla, která nám pomáhá, a která na nás působí léčivě. Ale jak ví každý, kdo už někdy zažil šťastné chvíle se svým přítelem nebo přítelkyní, jsou takové ‘vibrace’ přítomny také mezi námi, když jim vědomě nebo nevědomě dáme prostor. V budoucnu se budu tomuto tématu věnovat hlouběji, ale pro tuto chvíli asi postačí říci, že kdo tyto vibrace cítí, už v sobě rozvinul s nimi spojenou rezonanci, a že ještě zdaleka není jasné, odkud tyto vibrace pochází - má zkoumání mě přivádí k názoru, že jsou spoluvytvářeny všemi v situaci dostupnými, tělesnými i netělesnými aspekty přítomnosti.
Ale co s těmi nástroji: nejrůznějšími tradičními meditacemi a kontemplacemi, prací s energií, atd.? V kooperativní spiritualitě je, myslím, důležité, abychom si sami vytvořili své nové nástroje a ty tradiční používali novým způsobem a zcela vědomě k prozkoumávání těch dimenzí, které jsou pro nás důležité. Tradiční meditace nám například umožňuje, pokud ji člověk dovede k určitému stupni mistrovství, ponořit se do roviny v hloubi duše, která je beze slov - mystickou radost (kdybych měl uvést pouze jeden příklad za všechny).
Můžeme najít nový přístup k této dimenzi nezatížený tradičními formami víry?
Odpověď zní jednoznačně: ano.
Co možná stojí na počátku vytvoření takového ‘rozhraní’ k dimenzi blaženosti, je přání jej vytvořit. A možná ještě důležitější je základní pochopení, že my všichni jsme výzkumníci/výzkumnice zkoumající mystérium, zvané skutečnost. Když totiž vycházíme z toho, že naše spirituální potřeba smyslu, významu a zážitku mystična nebo ‘božství’ musí být naplněna, utišena, pak jsou tyto potřeby vlastně otázkami ke zkoumání, které pokládáme skutečnosti a nebo přání, která vyjadřujeme vůči životu.
O víkendu jsme poprvé vyzkoušeli proces - na základě práce vynálezce metody Co-Counseling a Participatory Inquiry (Johna Herona) - který bych nazval ‘kooperativní spirituální zkoumání’. Nejdříve jsme se v našem kroužku zeptali, co je pro nás natolik důležité, abychom to chtěli zkoumat. Postupně, během rozhovoru, dialogu, zvažování, atd., se vylouplo téma, které bychom chtěli zkoumat, a to: jak se dostat do kontaktu se svou vlastní nejhlubší pravdou a jak pak podle ní jednat. (V této fázi se objevilo více forem ‘rozhodování’: autonomní - říkám, co chci; hierarchické - někdo [v této roli se mohou účastníci mezi sebou střídat] se pokouší ostatní poukázat na to, co by se mělo dál dělat; kooperativně - společně se dohodneme, co budeme dělat).
Následně se mezi jednotlivci odehrál delší ‘rozhovor od srdce k srdci’ o tom, co všechno je spojené s ‘nejhlubší vnitřní pravdou’: Jak k ní nachází přístup, jak se přitom cítí, jaké to má následky, když v tom člověk selže, žít podle ní, atd. Tato druhá fáze by se dala nazvat ‘verbální zkoumání’ (první fáze by pak byla ‘rozhodování se nad tím, co chceme zkoumat’).
Ve třetí fázi jsme přemýšleli v menších skupinkách, při jakých cvičeních a jak obecně neverbálně by se dalo naše téma zkoumat. Ve velkém kruhu jsme pak mluvili o jednotlivých návrzích a nakonec jsme se dohodli na experimentu a jeho průběhu, a také jsme ho v rámci čtvrté fáze provedli - nechci zacházet do přílišných podrobností a jmenovat jednotlivé body.
Druhý den šlo především o to, vzájemně si sdělit, co jednotlivci při experimentu a cvičení zažili a jaký význam tomu přikládají. Nakonec, v poslední fázi tohoto prvního procesu, jsme mluvili o tom, jaké z toho můžeme vyvodit závěry, jak se nás to dotklo, atd.
Při příštím procesu, který jsme při tomto víkendu už nemohli provést, bychom na základě zkušeností z prvního procesu přizpůsobili pokládání zkoumajících otázek nebo bychom otázky rozvedli. Pak bychom se opět rozhodli, pomocí kterých nástrojů/praktik bychom téma chtěli prozkoumávat, atd. Účastníci tréninku se rozhodli, že během příštích týdnů budou tento proces dále testovat v souvislosti se spirituálními tématy, které jsou pro ně důležité.
Pro mě byl tento víkend v mnoha ohledech přínosný: tento proces mi ukázal, jak je dobré, když se vzájemně podporujeme ve zkoumání a nacházení toho, co je pro nás důležité. Také mi to ukázalo, že všechny vhledy, osvícení, krása, které jsem doposud zažil, jsou ‘objekty’, které se dají dále prozkoumávat bez toho, abychom se museli jakékoliv pozice vzdát, hájit ji nebo se v ní nějak jinak utvrzovat.
Kromě toho to dokazuje, že jsme schopní dokonale poznat povahu nejhlubší hloubky našeho života - za určitých okolností, jejichž docílení nemusí být nutně těžké nebo které, aby je člověk mohl zažít nebo provést, by vyžadovaly přítomnost naprostého spirituální experta.
Kromě toho mě to usvědčilo v mém přesvědčení, že kooperativní spiritualita ‘může’ všechno to, co mohou tradiční směry (vím, že je to možná trochu ukvapené :-), a že se vyplatí snaha následovat dál tuto cestu se všemi důsledky a nacházet cesty, jak ji co nejvíce šířit. Ne, že bych se teď stal misionářem; spíš se cítím být ve spojení s evolučním posunem, který se objevuje na mnoha místech tohoto světa. (Kdo by už teď chtěl vědět víc o projektu, který bych chtěl v příštích týdnech oficiálně odstartovat, najde jeho popis zde.)
Víkend přinesl ještě celou řadu dalších poznatků, důsledků a změn, které se asi budou postupně ukazovat a osvědčovat v realitě.
nebo 
v adresovém řádku?