Sen

Dnes v noci jsem v mém snu seděl s jedním osvíceným učitelem, který učí „vertikální spiritualitu“. Domnívá se, že toto učení a tento způsobu výuky přináší mnoho dobrých věcí. Říkal, že v našich dějinách bylo mnoho osvícených bytostí, a že se tímto způsobem podařilo uchovat esenci spirituality pro dnešní časy.
Dávám mu za pravdu. Lidstvo vděčí této cestě za mnohé a já si toho velmi vážím. Při kooperativní spiritualitě vycházíme ale, dle mého mínění, z toho, že to božské – co uskutečňovali ti osvícení – je v každém a všude. A my na základě toho můžeme jednat. Člověk nemusí, jako při vertikální spiritualitě, mít ty osvícené zážitky, aby „došel dál“. Člověk nemusí ani to božské v druhých cítit, vidět nebo vnímat, aby si byl toho božského v druhém vědom. Ano, to božské může dokonce svým vlastním způsobem být v druhém člověku skryto. Co je důležité, je jednat a vycházet z toho, že to božské už v tom druhém je.

Tak se dá, podle mého názoru, vylákat to božské „na denní světlo“ mnohem efektivněji, než za pomoci vertikálních prostředků.
Po našem rozhovoru jsme se dohodli, že společně vytvoříme obrovskou oázu v poušti.