Soucit

You are currently browsing the archive for the Soucit category.

V poslední době mě často napadá, s jak velkou vervou se lidé snaží zamezit utrpení jak ve svém životě, tak v životě svých blízkých. A tak mi připadá, jako by tyto pokusy vedly k ještě většímu utrpení.

Nejen Budha slibuje, že umí zamezit utrpení, ale takovéto sliby dostáváme více či méně zřetelně všude možně. Přitom vím, že je nevyhnutelné - pokud chceme zažít hloubku lidskosti - abychom se nestranili utrpení, které nás potkává.

Nejsem masochista, který má potěšení z utrpení. Právě naopak, čím dále mě vede má cesta, tím jednoznačněji a jasněji vnímám všechny pocity. A patří k nim právě i utrpení. Ne, utrpení se nezmenší tím, že se člověk vydá na duchovní cestu. Je neustále jemnější a jemnější! Už mi nepůsobí utrpení ten romantický nesmysl, který nám Hollywood prodává jako naplňující vztah (nebo naopak nedostatek takového vztahu); ale stále znovu v sobě objevuji hlubší, subtilnější křečovitá sevření, která způsobují utrpení (nehledě na své okolí a na to, jaké utrpení se v něm děje, a že ho vnímám stále více detailně).

Ale je pravda, že tím, jak roste má schopnost dávat tomuto utrpení prostor v sobě, roste také schopnost proměnit utrpení v lidskou hloubku. Samozřejmě že se to nedaří, když to utrpení akceptuji “strategicky” (proto, aby se proměnilo). Přijímat utrpení, potíže, problémy bez jakéhokoliv “ale” a “když” je vlastně docela jednoduché, když si člověk uvědomí, že utrpení nezmizí tím, že ho nebudeme chtít mít. Nezmizí ani tím, že si na něj člověk nalepí nálepku “iluze”.

Naše utrpení je reálné. Právě tak reálné jako náš pocit radosti. Když to tak chápeme a žijeme, ztrácí utrpení svůj pichlavý osten…

Neoslepováni sluncem, v noci, hledící vzhůru:
kolem nás celý vesmír, kosmos.
Vprostřed té třpytivé temnoty jsme my, dýcháme, jsme objímáni nekonečnou tmou.

 Drženi tímto okamžikem,
neseni otevřeným, tmavým prostorem,
se natáčíme s touto zeměkoulí k souhvězdí,
které nás hřeje a osvěcuje.

Povstáváme z tohoto objetí noci
a věnujeme se tisícům věcí světla.

 Než se opět zešeří a my vidíme,
kam se zeměkoule našeho život otáčí:
A jsme opět zahaleni tou temnou nastávající nocí,
pro kterou i naše centrální souhvězdí je třpytící se bytostí.

Tak dobrá, řeknu teď pár slov o tom, jak já to vidím s tím, kde se jako komunita na duchovní cestě právě nacházíme. Přichází to nyní, protože tento víkend se spontánlně velmi jasně ukázalo, co se kontinuálně vyvíjelo celý můj život až doposud, především v mém duchovním životě ale také v souvislosti s touto komunitou.

Dovolte, abych začal připomenutím toho, co jsem řekl a převedl na článek “Proč Bůh nepotřebuje trůn” v době, kdy tato komunita začínala. Hlavní myšlenka v té době pro mě byla: je čas aby feudální systém přinášení duchovních pravd, metod a energií dalším lidem nebyl vázán na feudální, pyramidální strukturu, kde je na vrcholu duchovní učitel, nebo guru, nebo kdokoli, kdo ví všechno a učí pouze jedním směrem. V tom článku jsem však řekl, že je to dvoucestný tok. To byl myslím velmi důležitý krok vedoucí z tradiční duchovní cesty. A v létě 2004 jsem měl zážitek, nebo odhalení kosmického boha, což je soucit se všemi, cokoli dělají, jakýkoli je jejich postavení, stav ve světě, nebo v duchovním měřítku, duchovním žebříčku. Na základě této zkušenosti, ve skutečnosti teď toto srdce cítí soucit se všemi, nevyjímaje, (jak bývají označováni), zločince tohoto světa, idioty, hloupé, nepříčetné, bez rozdílu.

Na začátku toho roku na zimním semináři,, nevím jestli si to pamatujete, -jsem šel údolím a viděl tři rozdílné druhy ptáků, kteří si spolu hráli a dobře se bavili tím jak si pomáhali, protože hraní her je způsob jak se učit od druhých a pomáhat si napříč živočišnými druhy, jako by to bylo mezi Izraelci a Palestinci - dva rozdílné druhy.

V každém případě jsem, měl po nějaký čas pocit nespokojenosti s tradičními duchovními učeními, duchovními cestami, tak jak jsou předkládány po celém světě. Najednou, zcela spontánně, aniž bych se na to nějak soustředil, se vše poskládalo a začalo být zřejmé, kde je problém s tradičním učením. Ten problém je v zásadě problém s nadřazeností. To znamená jeden je nad druhým, jeden je větší, výše než ostatní. V podstatě, pokud se podíváte na jakékoli učení na světě, jejich základní myšlenkou je, že duch je zásadně rozdílnýé od hmoty. Nebo, svět za, je radikálně rozdílný od tohoto. Nejen že radikálně odlišný, ale také nadřazený, je božský, vyšší, lepší a tak dál. Je tedy nadřazený, lepší než tento horor, který nazýváme svět. Ve všech křesťanských učeních, islámském, budhistickém, hinduistickém učení, přidejte jakékoli další, advaita učení, které je teď velmi populární v mnoha částech světa,; ve všech těchto učeních je na svět a na tělo nahlíženo jako na něco, co není v zásadě nijak dobré. Je špatné. Takže tím, že se snažíte duchovně vyvinout a posunout, se nad to dostáváte. Pokud si přečtete některá svatá písma, nebo si poslechnete co říkal Ramana Maharshi, jeden z nejznámějších indických mudrců minulého století; říká, že toto tělo je jen pytel kostí, hoven a hnisu. Samozřejmě také sexualita je zavržena stejně jako vše spojené s tělem je zavrženo, a je na to nahlíženo jako na něco špatného. Máme tu samozřejmě Tantrické hnutí, které, nebudete mi to věřit, určitým způsobem říká, že tělo je špatné. Pouze sex ritualizovaný do podoby setkání Shivy a Shakti, nebo Boha a Bohyně, pouze tento svatý sex je dobrý. Ten jiný sex, který mají obyčejní lidé, není vůbec dobrý. Tantra je jen další cesta, jak ze světa udělat svaté místo, což vlastně znamená, že svět, takový jaký je teď, svatý není. Takže ať se podíváte na kteréroukoli duchovní učení, to co najdete je, že duchovní člověk, hledající, nebo duchovně probuzený člověk jako Budha, mudrc nebo osvícený člověk je nadřazený, což znamená postavený výše, dívající se (, samozřejmě), dolů na podřadné. A to je potíž, a je to něco pod co se já nemohu podepsat jako pod konečnou pravdu o životě. To nemohu uznat. Mohu akceptovat, že to tak je pro mnoho lidí, také mohu chápat, tak jako jsem to řekl v “Proč Bůh nepotřebuje trůn”, mohu uznat a poklonit se všem lidem, kteří se vyidali po té cestě, protože nám přinesli něco velmi cenného, krásné, božské zkušenosti, božská prozření. I přesto, je pravda (kterou jsem objevil a já nebudu tvrdit, že to je ta konečná pravda), že tvrzení, že duchovní (ať už to znamená cokoli) je nadřazené materiálnímu, nebo neduchovnímu, je chyba. Není to špatné, z morálního hlediska, je to prostě chybný krok. Takže pojďme udělat jiný krok,. Pokud uděláte chybný krok, můžete udělat jiný a možná potom najdete něco cennějšího.

Niemand

kennt  meinen Weg
und kann ihn verstehen

ich kann ihn gehen
tanzen
atmen

und dann kannst du ihn sehen
fühlen
verstehen

und benutzen
für deinen Tanz
und vielleicht tanzen wir ein wenig gemeinsam

So tanzen wir
im tanzenenden Flexiversum

mit einander