Láska, pravda, krása, kooperativní spiritualita » Utrpení

Mistr našeho srdce

Mushin — Sat, 20 Jan 2007 14:22:40 +0000

Při zimním semináři zde v Postupicích jsem se nechal jedním rozchodem inspirovat k této promluvě. Kromě jiného šlo o tato témata:

Proč neopustíme svá dramata

Proč zůstáváme v pekle, když je východ tak blízko

Má význam akceptovat existenční nejistotu a utrpení

Jak se rodí tančící hvězdy

Jaké možnosti nám dává mistr našeho srdce

Pravé vnitřní bohatství je

Jak se „věci“ akceptují

[audio:http://www.mushin.de/audio/Wintergruppe.mp3]

(Německy s českým překladem; 59:26 min. – 21,4 MB)

Runterladen mit Rechtsklick.

Příklad vertikální spirituality

Mushin — Mon, 16 Oct 2006 12:28:57 +0000

V prvním přikázání se křesťanský bůh nevyjadřuje zrovna jemně:

“Jsem Bůh, tvůj Bůh. Nesmíš mít žádné jiné bohy kromě mě.”

On je tím nejvyšším patriarchou, velitelem nebeských zástupů, a že jeho syn pomáhá vojákům, není nic nového.

Tento obrázek to vyjadřuje celkem jasně.

Musím ještě něco dodávat?

(Zdroj)

Kultura utrpení?

Mushin — Sun, 15 Oct 2006 08:00:47 +0000

V poslední době mě často napadá, s jak velkou vervou se lidé snaží zamezit utrpení jak ve svém životě, tak v životě svých blízkých. A tak mi připadá, jako by tyto pokusy vedly k ještě většímu utrpení.

Nejen Budha slibuje, že umí zamezit utrpení, ale takovéto sliby dostáváme více či méně zřetelně všude možně. Přitom vím, že je nevyhnutelné - pokud chceme zažít hloubku lidskosti - abychom se nestranili utrpení, které nás potkává.

Nejsem masochista, který má potěšení z utrpení. Právě naopak, čím dále mě vede má cesta, tím jednoznačněji a jasněji vnímám všechny pocity. A patří k nim právě i utrpení. Ne, utrpení se nezmenší tím, že se člověk vydá na duchovní cestu. Je neustále jemnější a jemnější! Už mi nepůsobí utrpení ten romantický nesmysl, který nám Hollywood prodává jako naplňující vztah (nebo naopak nedostatek takového vztahu); ale stále znovu v sobě objevuji hlubší, subtilnější křečovitá sevření, která způsobují utrpení (nehledě na své okolí a na to, jaké utrpení se v něm děje, a že ho vnímám stále více detailně).

Ale je pravda, že tím, jak roste má schopnost dávat tomuto utrpení prostor v sobě, roste také schopnost proměnit utrpení v lidskou hloubku. Samozřejmě že se to nedaří, když to utrpení akceptuji “strategicky” (proto, aby se proměnilo). Přijímat utrpení, potíže, problémy bez jakéhokoliv “ale” a “když” je vlastně docela jednoduché, když si člověk uvědomí, že utrpení nezmizí tím, že ho nebudeme chtít mít. Nezmizí ani tím, že si na něj člověk nalepí nálepku “iluze”.

Naše utrpení je reálné. Právě tak reálné jako náš pocit radosti. Když to tak chápeme a žijeme, ztrácí utrpení svůj pichlavý osten…