Věda

Jeden z největších – pokud ne vůbec největší – cílů spirituálního, ale i vědeckého úsilí, je pravda.

Ve vědě o ni člověk usiluje prostřednictvím empirických metod a ve spiritualitě skrze meditaci, kontemplaci a soucitným životním stylem. Ve vědě je platná ta teorie, která je prokázána dostatečným množstvím experimentů jako „pravdivá“ a ve spiritualitě platí to, co je prohlášeno za pravdu někým, kdo je na cestě velmi pokročilý – nebo dokonce na jejím konci.

Vědci, kteří si uchránili otevřeného ducha, na otázku pravdy většinou odpovídají: „To, co teď uznáváme za pravdu, bude překonáno budoucí vědou a nahrazeno pravdou obsáhlejší.“ Něco podobného ale slyšíme velmi zřídka od lidí na duchovní cestě, pokud vůbec. A je to pravděpodobně tím, že „spirituální pravda“ se zakládá na odhalení, zjevení (poznatku, osvícení).
V jednom z mých posledních přízpěvků v blogu jsem popisoval proces, který nám dovoluje zkoumat spirituální zážitek – ale dají se tak samozřejmě kdykoliv zkoumat i nejrůznější spirituální pravdy.

Pravda je… vždy něco budoucího. Je jedno, které pravdě se cítíme být zavázáni, ale co nám zbývá, je vynalézt a provádět metodu, pomocí které se můžeme přiblížit tomu mysteru, které nazýváme skutečnost. Co z toho rozkvete – cestou, takříkajíc – je stále vřelejší intimita ve vztahu k tomu, co ve skutečnosti jsme, i když asi nikdy nezjistíme, co to je.

V časopise NewsScientist ze 7. října 2006 se pod titulkem “Každodenní pohádka” skrývá zajímavý článek k tématu Konfabulace.

Ve zkratce řečeno, tento článek pojednává o tom, že hodně z toho, co si myslíme a co děláme, je výsledkem nevědomých procesů v mozku, a že naše vědomí spíše “interpretuje” to, co se stalo, než že by ono dění “způsobovalo”. Příkladem pro tuto “tvrdou variantu” jsou experimenty z roku 1985 provedené Benjaminem Libetem. Během těchto experimentů se ukázalo, že například přání pohnout prstem, se v mozku objeví několik setin milisekundy jako akční potenciál “před” tím, než se člověk vědomě rozhodne pohnout prstem.

Tento článek končí prohlášením, že je to znepokojivá myšlenka, že náš vědomý duch možná nedělá nic jiného, než že vymýšlí historky, aby dal světu a našemu myšlení a jednání nějaký smysl. A že výzkumy poslední doby mohou znamenat to, že po celou dobu pouze konfabulujeme.

Jen se podivuji nad tím, že se neobjevilo žádné prohlášení o tom, že by v tom případě byla celá naše věda konfabulací …

Včera večer, po skvěle vydařeném “Dionýsovském festivalu”, který jsme pořádaly tady v Serenity, jsem se trochu porozhlížel po dokumentárních filmech na google video, a našel jsem tuto perlu: první relativně ucelený díl pořadu o práci Davida Talbotta a Wallace Thornhilla, kteří předkládají - a mají pro to podklady - že tento vesmír je přece jen trochu jiný, než nám neustále sděluje moderní kosmologie.

Obzvláště mě zaujala pasáž, ve které jde o to, jak velmi nás tradiční kosmologie - která elektrický kosmos prostě ignoruje, z mně neznámých důvodů - odděluje od “zbytku” vesmíru, přičemž jsme ve skutečnosti zasazeni do výměny elektřiny, které není rovno. Ani Země, ani Slunce nejsou “ostrovy” v prázdném prostoru. Ne, prostor je plný spojení a vztahů… a dokonce naše Slunce nehoří od středu, jak nám vždy namlouvali, ale je zásobováno napětím a energií z celého kosmu.

Ten, kdo umí anglicky, by se měl na toto video rozhodně podívat.

Více o tomto projektu, o elektrickém univerzu a týmu, který vytvořil tento dokumentární film, najdeš zde.

S pomocí silných magnetických polí se dají jednotlivé oblasti mozku dočasně vypnout. Při jednom pokusu deaktivovali vědci oblast pro poctivé jednání. Když se lidé rozhodnou navzdory svým vlastním zájmům pro poctivé jednání, zaktivizuje se oblast v mozku, která se dá velmi jasně definovat. To zjistil mezinárodní tým badatelů při pokusech s dobrovolníky. Tito dobrovolníci se účastnili hry, při které mohli hráči přijmout určité nabídky, nebo je také odmítnout, když se jim zdály nefér. Když badatelé odstavili dobrovolníkům pomocí magnetických impulsů určitou oblast přední mozkové kůry, rozhodli se spíš pro nečestné a egoistické jednání. Výsledky tohoto bádání představují Daria Knoch z univerzity v Zurichu a její kolegové v odborném časopisu “Science”.

Celý článek (v němčině):
Hirnforschung: Die Fairness lässt sich ausschalten - stern.de

Fyzika zná různé druhy polí už řádu let, v průběhu času se ale tento pojem přenesl i do oblasti duchovního života. Známé možná je „ vědoucí pole “, které slouží jako vysvětlení podivuhodných fenoménů při rodinných konstelacích podle Berta Hellingera a je těsně spjato s teorií Ruperta Sheldrakea o „ morfogenetických polích “ (od slova morfe: forma a geneze: vznik). Ale i „ Buddhovo pole “, které Osho (někteří ho znají jako Bhagwana) vytvořil v Pooně a svých ášramech po celém světě, není neznámé. A samozřejmě existují i další pole, ze kterých pravděpodobně nejzajímavější je „ energetické pole “, jež svou prací přivedl na svět Michael Barnett.

Rodinné konstelace podle Berta Hellingera jsou již tak populární, že je tu asi nemusím znovu popisovat. I to, co se dělo v Oshově „Buddhově poli“, je většině z nás známo, ať již z výkřiků novin „Bild“ nebo časopisu „Stern“. Energetické pole, které na svých seminářích a setkáních vytváří Michael Barnett a nyní už i někteří z jeho žáků, však ještě není tak známé, a protože je to důležité pro další úvahy v tomto textu, chtěl bych zde stručně popsat svou první zkušenost v tomto poli:

Píše se rok 1984. Místnost byla větší než 200 metrů čtverečních. Večer byl pro veřejnost a přišlo asi 120 lidí. Nejprve hrála hudba, na kterou se dobře tančilo, a poté nás Michael poprosil, abychom vytvořili kruh. Pak postavil několik lidí doprostřed, přičemž se jich tu a tam dotkl a někdy je uvedl i do podivně vypadajících poloh. Požádal nás, abychom se na ně naladili, zatímco přecházel vložit novou kazetu a zazněla známá popová hudba. Někteří z lidí uprostřed se začali zvláštně pohybovat, jakoby v časové lupě, další trochu prudčeji. Někdo upadl na zem – zachycen pomocníkem. V jednom okamžiku jsem zavřel oči.

Michael nejspíš procházel okolo lidí v kruhu a musel projít i kolem mě a dotknout se mě. Každopádně jsem cítil, jak do mého srdce pronikl laserový paprsek teplého světla. Nohy se pode mnou podlomily a zemská tíže udělala zbytek. Upadl jsem – a při pádu jsem se rozpustil v nekonečném bílém prostoru: v mém měkce zářícím domově. Po tváři mi stékaly slzy. Byl jsem v bezpečí, toto byl můj domov, měl mou “teplotu”, bylo mi blaženě. A všechno se mi ukázalo ve své pravé podobě: jako JEDNOTA, spočívající v sobě, ucelená, všeobjímající …

K takovéto a mnoha dalším odhalujícím zkušenostem dochází v Barnettových energetických polích často, a tu a tam i v jiných „duchovních polích“: prožitky, které prorážejí všechny ideje a představy o skutečnosti . Z nesčetných zkušeností vím, že lidé, kteří se stanou součástí energetického pole, jsou katapultováni za hranice svého ega. Pobyt v tomto energetickém poli tak nabízí alternativu k oddělenosti, k izolaci, k zajetí v egu.

Zajímavým spojovacím článkem mezi vědoucím polem a energetickým polem jsou „Pohyby duše” v Hellingerových rodinných konstelacích a „Energetické pohyby“ v Barnettových konstelacích. Při Hellingerových konstelacích navíc dochází k „práci s energií“ (jak tuto duchovní metodu pojmenoval Michael Barnett) a v Barnettově energetickém poli zase čas od času vystoupí na světlo naprosto konkrétní informace, spontánní vědění o vlastní životní situaci. I v praxi mých seminářů se pak ukázalo, jak skvěle se oba způsoby práce doplňují, proto jsem se pokusil tento fenomén lépe pochopit. Ne proto, abych s ním mohl lépe pracovat. Naopak: Jestli jsem se za mnoho let své práce se skupinami něco naučil, pak to, že probíhá tím lépe, čím je prázdnější a bez jakéhokoli úmyslu a čím hlouběji se vnořím do toho, co se mi v intuici otevře. Podle toho pak také jednám (to, čemu zde říkám intuice, nazývá Hellinger „fenomenologické vidění“). To zase nazývám „taoistickou praxí“, protože je přitom třeba se zcela obejít beze slov a vysvětlování.

Z praxe však nevyhnutelně vyplývají interpretace, myšlenky, představy a teorie. Ty pak mají zpětně vliv na semináře a na každodenní život ve světě. Na této rovině jsou fundované představy a chápání důležité a žádoucí . Navíc vím, že poznatky a vhledy získané taoistickou praxí ve zkoušce rozumem bez problémů obstojí.

Dlouho jsem se nad tímto tématem zamýšlel ze všech možných stran, hovořil jsem o něm s přáteli a terapeuty/experty … a nakonec jsem ho nechal být. „Na tom přece nezáleží,“ pomyslel jsem si, „jak spolu informace a energie souvisí,“ a nechal jsem padnout sice elegantní, avšak v konečném výsledku jen málo říkající myšlenku, že informace je energie ve formaci. „Hlavní je, že to funguje a pomáhá lidem dál.“

A pak mě najednou napadlo, že energetické pole a vědoucí pole by mohly být dva aspekty jednoho jediného souhrnného pole: Tak jako dvě strany jedné mince, dva póly jednoho kruhu, dvě pohlaví lidstva. Energetické pole je stejně jako vědoucí nebo morfogenetické pole vyjádřením jednotného duchovního pole, které od té doby nazývám „ Živoucí pole “.

Jestliže se blížíte k Živoucímu poli na rovině energie, působí přibližně tak jako Barnettovo energetické pole. Pokud se k němu blížíte z informační strany, projevuje se jako „vědoucí pole“. Na biologické úrovni vzniku živých bytostí se jeví jako morfogenetické pole. Živoucí pole tedy zahrnuje i osobnost, rodinu, názorové a náboženské skupiny a národ, k němuž patříme, i energie, které si v našem okolí vzájemně vyměňujeme. Živoucí pole je duše a energie tohoto okamžiku – forma, tvar, jejich propojenost a dynamika. V Živoucím poli je ponořeno a sítí vzájemně propojeno vše … bez výjimek.

Po zamyšlení nad mou vlastní duchovní cestou a množstvím mystických zkušeností, které jsem prožil, mohu odpovědět jen takto: „Hledal jsem dál, protože jsem oněm zážitkům nedůvěřoval – byly příliš „cizí“. Mnohem více jsem věřil přesvědčením, jež jsem do té doby získal. Tak například jsem byl názoru, že zkušenost jednoty musím prožívat trvale . Při důkladném prověření této představy jsem však pochopil, že k úplnosti musí patřit i zkušenost oddělenosti, izolace uvnitř osobnosti, protože nic přece nemůže stát mimo celek. Všechny zkušenosti jsou propleteny s naším bytím, se vším, co vytváří tkanivo celku. Kdo to pochopil a přijal, nepožaduje už od svého konkrétního prožívání, aby bylo jiné, než je – prožitek jednoty je součástí celku stejně jako prožitek oddělenosti.

Pro duchovně hledající to najednou znamená, že zde není nic konečného, co by mohli hledat. Neexistuje zkušenost, která by hledání ukončila, spíše se nám odkryje vhled, že všechny zkušenosti jsou součástí nekonečné krajiny bytí: organickou částí Živoucího pole . Tento pohled, když zahrne tělo i duši, má netušené následky; důsledky, které nám odhalují nekonečné rozměry mystéria, v němž se nacházíme.

Taková interpretace těchto polí tě může natolik uvolnit, že budeš konečně schopen prostě dělat a prožívat jen to, co právě přichází . Když to pochopíme, není třeba už nic dělat, kromě všech pragmatických rozhodnutí a činů, jež vyžaduje náš život, naše situace a náš osud.